Fotbal ženatí vs. svobodní 2017

Bylo brzké odpoledne – čtrnáctý októbr

Odpolední októbr – byl fotbalu čas.

Šponyho zval ku zápasu email a hlas,

…a tím jsme si letošní příděl poezie vyčerpali.

Už za dávných časů se vojska Starověkého Říma vrhala do
bitev proti germánským kmenům s vidinou věhlasu a bečky dobrého piva po bitvě.  V historických kronikách se můžeme
dočíst, že výpady takové armády byly často úspěšné a že věkové složení armády
bylo kolem 17-23 let a válečníci byli svobodní. Tolik k historickému
okénku.

Psal se čtrnáctý říjen léta Páně 2017 a vzduch byl již od
ranních hodin prosycen velkým očekáváním. Tento den se ve 13:00 místního času mělo
odehrát tradiční El Clásico pod otevřeným nebem. Fanynkami zaplněný Taxiway
Stadium praskal ve švech a zvuk vuvuzel byl slyšet až na frekvenci Medlánky Rádio.
Na jedné straně kolbiště stál šik mladých, silných, energických, namotivovaných
a svobodných harcovníků pod vedením zkušeného vojevůdce Honzy Šponera, proti
nim stál na druhé straně kmen ženáčů, kde ovšem v panujícím chaosu jejich
náčelník nebyl jednoznačně určitelný. Po tradiční předzápasové hádce, kde
jablkem sváru byla klasicky délka poločasu, si ženáči určili, že se bude hrát jen
2x 20 minut hrubého času namísto dohodnutých 2x 30 minut. Časoměřičem byl
zvolen Jirka Slouka.

Zápas začal výkopem svobodných, kteří ovšem záhy přišli o
míč. Ženáči s balónem na kopačkách hravě překročili demarkační linii
v půli hřiště a usadili se na soupeřově polovině. První minuty se ale
svobodní i díky jejich skvělé brankářce Šárce Sloukové bránili bez větších
obtíží a sem tam vyráželi do útočných brejků, kde však padali do pastí
skálopevné obrany kmenu ženatých. (Jak se ve druhém poločase ukázalo, jádro
pudla byly dlouhé centry přes obranný val ženáčů. O tom ale až později.) Po
opatrném začátku se svobodní začali dostávat do pohody a zápas tak probíhal
vyrovnaně s významnými šancemi na obou stranách. Ve druhé půlce prvního dějství
se však svobodní dostali opět pod tlak. Ocitli se pod salvou střeleckých
pokusů, které Šárku poctivě protáhly, ale naše gólmanka se v bráně
prezentovala vskutku znamenitě. Zvýšený tlak na bránu vyústil v situaci,
kdy se v rohu hřiště chopil míče jistý Michal Šťastný a balón lehkým
obloučkem à la Antonín Panenka v Bělehradu 1976 přišpendlil na hlavu hráče
s číslem Roman Stoklasa, jenž se z bezprostřední blízkosti nemýlil a
nadělil týmu svobodných první danajský dar. 0:1. Poločas se v tuto dobu
již chýlil ke konci a svobodní už se do žádné významnější šance nedostali.
Časoměřič oznámil konec poločasu a tým svobodných čekalo hodnocení uplynulých
událostí.

V týmu svobodných se ozývaly hlasy, že tento způsob průběhu
utkání zdá se jim poněkud nešťastným, a tak tedy přestávkový program vyplnil
rozbor videa s elektronickou tužkou Honzy Šponera, kde jsme si ujasnili naši
taktiku. Řekli jsme si, že první minutu druhého dějství necháme ženáče vystrčit
růžky. Poté začneme hrát podle staročeského pořekadla „Šnečku, šnečku, vystrč
růžky, dokud držím v ruce nůžky.“ a dostaneme ženaté pod tlak, ze kterého
pak budeme jednoduše sklízet ovoce. Ženatí na druhé straně hřiště postávali
v hloučku a zjevně překypovali sebevědomím, neb nic moc neřešili a
vtipkovali, jako by si byli svým výkonem naprosto jistí. Po desetiminutové
přestávce následoval druhý poločas. Časově byl podle zadaného časoměřiče Jirky
Slouky prý stejně dlouhý, ale když prohráváte, čas ubíhá o poznání rychleji.

Výkopem ženatých začalo druhé dějství klání dvou tradičních
gigantů. Svobodní po krátké taktické odmlce začali tlačit na pilu a nebáli se
chodit do osobních soubojů. Tam se ovšem zároveň projevila Achillova pata
svobodných, neb ženatí byli o několik kilogramů zkušenější a svobodní jim
neměli na tomto poli šanci konkurovat. Svobodní tedy vsadili na dlouhé
centrované přihrávky po lajně a tento způsob hry vypadal, že ponese kýžené
ovoce. Honza Šponer šel po jednom takovém vysunutí sám na zkušeného brankáře
Karla Kotlána. K zakončení se dá říci, že myšlenka byla dobrá, ale
realizace nedostála očekávání. Šponyho akce svobodné nakopla a ti
s vidinou lepších zítřků zařadili vyšší rychlostní stupeň. Míče neřízeně létaly
vzdušným prostorem ženáčů a ohrožovaly jejich vedení v zápase. Nicméně Karel si
své tři tyče postavil pro svobodné skutečně nešťastně, a tak většina
střeleckých pokusů svobodných mířila mimo svatyni ženatých. A když už balón
letěl na cíl, trefil gólmana. V týmu svobodných po neúspěšném dobývání
branky nastal pocit zmaru. Pocit zmaru, jenž byl ještě umocněn druhým obdrženým
gólem, který po nenápadné přihrávce přišel nečekaně jako španělská inkvizice.
Záhy po druhém gólu zatloukli ženatí třetí hřebík do rakve svobodných díky
náhodnému odrazu míče. Další minuty už žádné divácky atraktivní momenty
nepřinesly, svobodní se už neprosadili a přehnaně nadšené odpočítávání mimo
jiné zadaného časoměřiče ukončilo tuto bitvu. Bitvu, ve které svobodní bojovali
statečně a srdíčkem. Bitvu, kterou svobodní údajně prohráli. Ženatí byli dnes šťastnější,
vyhráli bitvu a může je hřát jejich tvrdě vydřené Pyrrhovo vítězství.

Ale válka ještě neskončila.

Sportu zdar!

Daniel Dittel

Zástupce kapitána pro reportáže zaujatě psané

Karel Kotlán (mužstvo ženatých):

Letošní
tradiční fotbalové utkání ženatí proti svobodným se konalo 14.10. za pěkného
slunného počasí, tedy za podstatně příznivějších podmínek, než v loňském
roce, kdy se hrálo před vánocemi za sychravého počasí na zledovatělém terénu.
Byla tedy vyslyšena naše výzva z loňského hodnocení utkání, kdy jsme
dřívější termín doporučili. Musíme pochválit svobodné za vzorně zpracovanou
výzvu k utkání včetně stanovení jasných pravidel a za přípravu hřiště
s brankami. Za to dík hlavně kapitánovi svobodných Honzovi Šponerovi.

V loňském
hodnocení jsem nahlédl trošku do minulosti a zde se rozborem z dřívějších
výsledků ukázal nepatrný prognostický náznak, že prohry svobodných se
v jednotlivých letech postupně snižují. Další utkání tedy dávalo určitou
teoretickou naději, že by svobodní tentokrát  mohli dosáhnout nějakého lepšího výsledku. Současně
jsem je však upozornil, že jedna vlaštovička ještě jaro nedělá, čímž jsem
myslel celkem ucházející výsledek z loňského roku a měl jsem pravdu. Jak
by řekl klasik, všechno špatně, návrat do pravěku a zpátky na stromy. Zase
s nulou a tři banány v jejich bráně. Trochu mi to připomínalo jedno
blanenské fotbalové družstvo malé kopané s „optimistickým názvem“ Marná snaha.

Utkání
mělo již od začátku poměrně jednoznačný průběh, i když nemohu říct, že by moje
svatyně nebyla párkrát ohrožena, ale při zvládnutí těchto situací jsem se ani
příliš nezapotil. Drtivý tlak postupně vyústil ve vstřelení tří gólů a výsledek
tak korespondoval s průběhem utkání. 

Vítězství
ženatých se začíná jevit jako axiom, což
je dle definice tvrzení, které se předem předpokládá za platné a tudíž se nedokazuje…. Navrhuji tedy zvážit do budoucna,
zdali se tímto axiomem nezačít řídit, utkání již nehrát a předem stanovit
výsledek utkání vítězně ve prospěch ženatých, například těch 3 : 0. Nebudeme se
tak zbytečně zdržovat od pití bečky piva, kterou svobodní dobrovolně dle
rozhodnutí ženatých zaplatí. Pokud by chtěli svobodní nižší prohru, například 1
: 0, tak by koupili bečky dvě.

Při
konzumaci piva by jim bylo provedeno školení s názvem: „ Jak hrát fotbal
proti ženatým tak, aby dali gól nebo případně vyhráli“. Na tomto školení by se
dověděli, že při současné hráčské základně ženatých toho není možné docílit,
přičemž vyslovené tvrzení má stejnou nebo dokonce větší váhu jako je například
platnost Newtonova gravitačního zákona.

V Blansku dne: 17.12.2017

Karel Kotlán