Z historie medláneckého plachtění

1914 – 1924

Prvním známým brněnským plachtařským nadšencem byl student techniky Richard Harabus, který již v roce 1914 dokončil svůj první kluzák. Tento kluzák při prvních letech zničil, ale nedal se neúspěchem odradit a postavil do roku 1921, kdy bohužel umírá na TBC, ještě několik kluzáků s nimiž nalétal přes 100 letů. Na upoutaném kluzáku, dle svých slov, dosáhl nejdelší doby letu 11 min 23 sec a výšky asi 20 m nad terénem.

Ve dvacátých letech již Brně působilo několik pokračovatelů R. Harabuse. Byli to především Rudolf Dohnálek a Edmond Jelínek. R. Dohnálek se svými spolupracovníky po několika neúspěšných pokusech dokončili v roce 1924 školní kluzák Dl-Exp, se kterým provedli mnoho letů (nejdelší v trvání 40 sec). Tento kluzák byl ještě téhož roku zničen.

Ve stejném roce skupina kolem E. Jelínka dokončila kluzák Chanute. Tento kluzák byl používán hlavně k cvičným letům, kdy byl kluzák upoután asi ve výšce 20 m, ale dle dobových fotografií létal také volně. Tyto lety konečně probudily zájem Moravského aeroklubu, který poskytl konstruktérům finanční podporu. Z této podpory byl také postaven na medláneckém kopci první dřevěný hangár.

1924 – 1939

Za skutečný začátek historie medláneckého letiště je však považováno uspořádání I. Národní soutěže plachtových letadel u Brna ve dnech 18.10. – 2.11. 1924, které se zúčastnilo 8 kluzáků, z toho dva zahraniční konstrukce mimo soutěž. Vítězem se stal škpt. Maršálek s kluzákem H.L.D.Z-1, který ulétl 780 m a čas jeho nejdelšího letu byl 1 min a 51 sec.

Mimo soutěž vytvořil pplk. Skála na kluzáku Dewoitine-5 nový národní rekord v délce letu – 1650 m i době letu – 2 hod. 21 min 51 sec.

Hned na jaře roku 1925 se konala na Medlánkách II. Národní soutěž plachtových letadel u Brna ve dnech 4.- 9.4., které se zúčastnilo 7 kluzáků. Přes nepřízeň počasí vytvořil pplk. Skála, opět mimo soutěž čs. rekord v dosažené výšce nad startem – 202 m a ppor. Šapošnikov zlepšil čs. rekord na vzdálenost – 1716 m. Oba létali s kluzákem Dewoitine-5. Brněnský plachtař R. Dohnálek s kluzákem NINA obsadil druhé místo za celkovou nalétanou dobu (26 min 44 sec).

Koncem roku 1925 na III. Plachtařské soutěži u Dvora Králové došlo během sněhové bouře ke zničení resp. těžkému poškození všech kluzáků. Z této rány se brněnské plachtění těžce vzpamatovávalo několik dlouhých let. V podstatě až v roce 1933 jsou v Medlánkách uspořádány kursy plachtění pod vedením Fr. Kotiby na vlastnoručně postaveném kluzáku Skaut (pod záštitou Masarykovy letecké ligy) a L. Plška s kluzákem Zögling v rámci vysokoškolské sportovní aktivity.

Bohužel další ranou pro medlánecké plachtaře byl policejní zákaz létání na Medlánkách vyvolaný protesty místních zemědělců. Medlánečtí se tedy museli stěhovat, volba nakonec padla na kopec u obce Čebín (asi 15 km západně od Brna). Zde vyrostla v roce 1934 zemská plachtařská škola se všemi potřebnými budovami. Tato škola úspěšně prováděla výcvik a umožňovala kondiční lety pilotům. Ústřední postavou školy v těchto letech byl Josef Pšikal, který byl později popraven fašisty. Posledním letovým dnem byl pak 12.3. 1939.

1939 – 1945

Po vpádu Němců byl okamžitě zakázán jakýkoliv letecký výcvik, technika je zabavena a piloti jsou pronásledováni. Čebínskou školu zabírají členové NSFK a v roce 1940 ji stěhují zpátky na Medlánky. Na podzim 1942 se v Medlánkách započalo s výstavbou výcvikového plachtařského střediska pro Luftwafe. Výcvik zde probíhal již od jara 1943 až do dubna 1945. Vedoucí školy A Kalbacher, rakouský plachtař, naštěstí nesplnil rozkaz o zničení techniky a areálu a tak mohli předváleční členové poměrně brzy po osvobození převzít celý areál od rumunské armády. Bohužel 23 členů se tohoto dne díky péči fašistických úřadů nedožilo.

1945 – 1949

Pod hlavičkou plachtařského odboru brněnského aeroklubu začíná výcvik již 21.6. 1945 a od 1.9. 1945 opět začíná pracovat zemská plachtařská škola, zatím na německých strojích. V roce 1946 přichází do aeroklubu první 2 větroně čs. výroby Z-24 Krajánek, začínají také pracovat medlánecké letecké dílny, které později stály u zrodu takových skvostů jako byl Démant aj. V roce 1947 dochází k zásadní změně filosofie výcviku a přechází se na výcvik na dvousedadlových větroních.

Rok 1948 znamená další vážný přelom v životě medláneckého plachtění. Díky politickým prověrkám je zastaven letový provoz a jsou vyloučeni všichni členové, kteří otevřeně nesouhlasí s novým režimem.

Letecká činnost je obnovena začátkem léta, koncem roku jsou aeroklubu přiděleny 2 Z-25 Šohaj, které zahajují úspěšnou “šohajovskou” éru v čs. aeroklubech. V roce 1949 se konali 1. Celostátní plachtařské závody, jejichž vítězem se stal Fr. Svinka, který se stal prvním v řadě úspěšných medláneckých plachtařů v poválečné historii našeho aeroklubu.

1949 – 1990

Po několika reorganizacích se od 1.1. 1953 medlánecký aeroklub stává, jako všechny ostatní, součástí Svazarmu.

Cvičné kluzáky LF-109 Pionýr byly vystřídány začátkem 60. let vynikajícími L-13 Blaníky, které dobyly celý plachtařský svět, Šohaje postupně byly nahrazeny celodřevěnými Orlíky a v 80. letech přicházely do aeroklubů ještě výkonnější VSO-10. Bohužel mnoho kluzáků bylo nesmyslně zničeno po vypršení jejich “životnosti” a tak místo, aby větroňů přibývalo, jejich počty se ztenčovaly.

Přesto během následujících desetiletí patřil aeroklub k neaktivnějším plachtařským klubům v ČSSR a stál na předních místech v celostátní plachtařské soutěži klubů. I když plachtění je kolektivní sport a na úspěchu jednotlivce má vždy aspoň nepatrný podíl práce mnoha jiných, nedá mi to, abych ty nejúspěšnější nejmenoval. Jsou to, již zmíněný František Svinka, Vladimír Vlk, Libor Skála, Milan Pardon, Vladislav Zejda, Adolf Kašparovský, Jaroslav Hollan, Jindřich Martínek, Jindřich Prokeš, Gustav Vrbacký, František Filípek a Jiří Kupec.

Výjimečnou osobností nejen medláneckého, ale i českého plachtění poválečného období je paní Věra Hudcová.

1990 – 

V roce 1990, kdy ukončil činnost Svazarm a po několika administrativních změnách se aeroklub stal samostatným občanským sdružením (pod Aeroklubem České republiky), zůstává v aeroklubu 10 letuschopných větroňů, 2 motorizované kluzáky a 1 motorový letoun na 80 aktivních plachtařů. Po počátečních potížích způsobených přechodem z dotovaného hospodářství na zcela samostatné hospodaření, aeroklub znovu nabral dech a opět patří k nejaktivnějším plachtařským klubům v ČR.

Zbyněk Zdráhal

( Za historické fotografie děkujeme paní Jitce Klímové. )

Přidáváme další historické fotografie od paní Heleny Bukáčkové (Novákové), která ráda zavzpomíná na dětská léta strávená na letišti se svým tatínkem Františkem Novákem. Děkujeme.