95. výročí létání na Medlánkách

Oslavy 95. výročí konání I. národní soutěže plachtových letadel 

v Československé republice … ohlédnutí za dlouhou historií medláneckého sportovního letiště

Na severozápadě města Brna, v Brně-Medlánkách, se nachází jedno nepříliš rovinaté letiště, které však plně vyhovuje svému hlavnímu účelu (startu a přistání převážně bezmotorových letadel). Na tomto letišti působí jeden z nejstarších a největších Aeroklubů v České republice. V těchto místech se před 95 lety, na sklonku roku 1924, začala psát historie bezmotorového létání na Brněnsku.

I. národní soutěž plachtových letadel v Československé republice (Brno-Medlánky, 1924)

V roce 1924 (ve dnech 18. října až 2. listopadu) se na medláneckých kopcích konala I. národní soutěž plachtových letadel Československé republice.

Z dobového tisku v archivu medláneckého letiště však víme, že první pokusy o bezmotorové létání probíhaly na medláneckých kopcích nejméně o 10 let dříve. Již v roce 1914 zde své první pokusy v letu klouzavém začal na svém závěsném kluzáku provádět Richard Harabus, tehdejší student brněnské techniky. Svůj první pokus provedl za velmi silného větru dne 29. září 1914 – došlo při něm ke zničení kluzáku následkem jeho pádu. Další Harabusovy pokusy však již byly mnohem úspěšnější. Richard Harabus zemřel v roce 1921 na tuberkulózu ve věku pouhých 24 let. Jeho příkladu následovali v dalších letech (1921–1924) další průkopníci bezmotorového létání na Brněnsku. Jejich pokusy však byly pro nedostatek zkušeností většinou neúspěšné.

 

Richard Harabus se svým závěsným kluzákem z roku1914 – kresba. Autor neznámý. Archiv Aeroklubu Brno-Medlánky

 

 

Jeden z průkopníků bezmotorového létání – student brněnské techniky Richard Harabus, fotografie z roku 1914. Foto archiv Aeroklubu Brno-Medlánky.

 

Zmíněná I. národní soutěž plachtových letadel v Československé republice se na medláneckých kopcích (přesněji na Kozí Horce u Medlánek – dnes v k. ú. Komín) konala ve dnech 18. října až 2. listopadu 1924. Zúčastnilo se jí celkem osm větroňů, z toho dva mimo soutěž (jejich piloti nesplňovali podmínky účasti v národní soutěži, tedy občanství ČSR, větroně musely být československé konstrukce a musely být postaveny v ČSR). Vítězem soutěže se stal škpt. Maršálek s největším počtem nalétaných minut a s nejdelší ulétnutou vzdáleností.

 

1. národní soutěž plachtových letadel v roce 1924 – transport letounu ZA 2 na start. Foto archiv Aeroklubu Brno-Medlánky.

1. národní soutěž plachtových letadel v roce 1924. Pilot Jar. Balík před startem na kluzáku ZA 2. Foto archiv Aeroklubu Brno-Medlánky.

 

1. národní soutěž plachtových letadel v roce 1924. Zahájení soutěže. Foto archiv Aeroklubu Brno-Medlánky.

 

1. národní soutěž plachtových letadel v roce 1924. Provoz závodů Foto archiv Aeroklubu Brno-Medlánky.

 

Pro velký úspěch bylo dohodnuto, že i II. národní soutěž plachtových letadel v Československé republice se uskuteční rovněž na medláneckých kopcích, a to v termínu od 4. do 19. dubna 1925. Soutěže se zúčastnilo sedm větroňů, z toho pět československé výroby.

Ještě v témže roce byla uspořádána III. národní soutěž ve Zvičíně u Dvora Králové. Zúčastnilo se jí celkem 12 větroňů. Soutěž však byla předčasně ukončena – díky silné bouři došlo k úplnému zničení tří strojů a poškození dalších. Po této živelné pohromě byla soutěž prohlášena za ukončenou. K opětovnému vzkříšení soutěžního bezmotorového létání došlo až počátkem 30. let minulého století.

Historie létání na Brněnsku

Ačkoliv se bezmotorové létání v Československu začalo oficiálně rozvíjet až v roce 1922, Aeroklub v Brně vznikl jako pobočka Čs. aviatického klubu již v říjnu roku 1919. Od Čs. aviatického klubu se osamostatnil v roce 1920. Svou další činnost vyvíjel jako Moravský aeroklub Brno (M.A.K.).

Vedle něj na Brněnsku provozovala leteckou činnost od roku 1932 také Masarykova letecká liga (MLL) – plachtařský odbor. Školení probíhala v Medlánkách. Dle tehdejší praxe probíhal výcvik na jednosedadlovém kluzáku. Žák tak byl od prvopočátku odkázán pouze na rady svého instruktora před startem a pak už pouze sám na sebe.

Ve stejné době (v letech 1932–1933) vznikl v Brně další plachtařský odbor, a to v rámci Vysokoškolského sportu Brno (VSB). Ve spolupráci s varšavským a krakovským aeroklubem bylo vyškoleno celkem deset Čechoslováků, kteří dokončili kompletní plachtařský výcvik včetně úředního „C“ a navíc i instruktorský kurz. Po návratu z výcviku v Polsku hledali nově vyškolení plachtaři vhodný terén pro plachtění v blízkosti Brna. Nalezli jej u obce Čebín (asi 15 km od Medlánek).

Počátky létání na medláneckých kopcích

Medlánecké kopce se jevily jako velmi vhodný terén k letům bezmotorových letadel. Vlastní letiště v počátcích plachtařského sportu nebylo pro vlastní létání příliš důležité. Mnohem důležitější byl kopec, ze kterého se tehdy (pomocí gumy zvané „gumicuk“) startovalo. Tuto podmínku medlánecký terén zcela splňoval.

Plachtařská činnost byla na medláneckých kopcích prováděna nepravidelně až do třicátých let minulého století, kdy se komínští sedláci (ačkoliv se tradičně letiště nazývá medlánecké, velká část jeho plochy se nachází v katastru sousedního Komína) postavili poměrně tvrdě proti plachtařům, a to z důvodu údajného ničení úrody při přistávání na jejich pozemcích a následném transportu kluzáků zpět na svah. Létání zakázalo policejní ředitelství v Brně s oficiálním zdůvodněním, že Medlánky nejsou schváleny Ministerstvem veřejných prací jako letiště. Plachtařský výcvik a kondiční létání bylo přeloženo na civilní letiště Brně-Slatině, kde měla své sídlo brněnská skupina Masarykovy letecké ligy spolu s Moravským aeroklubem Brno.

Stěhování letiště, hledání nového terénu na Brněnsku

Rok 1933 se stal rokem hledání nového terénu pro bezmotorové létání v okolí Brna. Jako nejvhodnější byl vybrán terén cca 15 km od Brna, u obce Čebín (prostor nad zrušenou vápenkou). Tady byl v roce 1934 postaven dřevěný hangár, dílna a později i ubytovací chata. Oficiálně zde byla ustavena Moravská zemská plachtařská škola.

První kurz „A“ byl zahájen 1. srpna 1934. Zúčastnilo se jej 12 žáků. Dodány byly čtyři kusy kluzáků, na nichž (spolu s dalšími, které stavěla MLL – jednalo se zejména o několik větroňů Grunau Baby I. a II., postaveny byly i dva prototypy vlastních na tehdejší dobu výkonných větroňů) probíhaly kurzy „A“ a „B“. Kurzy probíhaly až do března roku 1939, kdy bylo létání v Československé republice oficiálně zakázáno.

Na medláneckých kopcích se v letech 1933–1939 létalo pouze po sklizni polních plodin a v zimních měsících. Takto zde probíhal plachtařský provoz až do 12. března 1939, kdy skončila předválečná éra bezmotorového létání v ČSR. Po 15. březnu 1939 byla všechna letecká technika a další materiální vybavení zabaveny Němci. Aeroklub, Masarykova letecká liga i plachtařský odbor Vysokoškolského sportu Brno byly rozpouštěny. Na území protektorátu bylo zakázáno provozovat veškerý letecký sport.

Z medlánecké plachtařské líhně vzešlo i několik pilotů, kteří za 2. světové války bojovali v barvách Britského královského letectva R.A.F. Jmenujme například mjr. Otmara Kučeru D.F.C, škpt. Miroslava Liškutina D.F.C., A.F.C a škpt. Karla Slámu, kteří se po skončení 2. světové války vrátili zpět do Medlánek, a podíleli se na výcviku poválečné generace medláneckých pilotů, než byli po roce 1948 vyhozeni z Armády ČSR a zbaveni svých vojenských hodností.

 

 

Kluzák Skaut Standart po startu gumicukem, 1936. Foto archiv Aeroklubu Brno-Medlánky.

 

Letecký provoz na medláneckém letišti za 2.světové války

Pro úplnost na tomto místě připomínáme, že po skončení 1. světové války bylo v Německu zakázáno motorové létání. Němečtí letečtí nadšenci proto veškerou svou pozornost obrátili k bezmotorovému létání a k leteckému modelářství. Právě bezmotorové létání zaznamenalo v té době v Německu nebývalý rozmach a letecké úspěchy. Zatímco se letové časy československých pilotů v té době pohybovaly v řádech minut a sekund (skutečné plachtění se odehrávalo prakticky jen jednou v roce na národních soutěžích – tomu odpovídala i úroveň pilotáže, pro jejíž zlepšení by bylo potřeba zajistit aerovlekový provoz na letišti v Brně-Slatině, což však vedení Masarykovy letecké ligy nepovolilo), v Německu se v té době létalo již hodiny, a začaly se také uskutečňovat první přelety. Začátkem 2. světové války tak Německo v oblasti bezmotorového létání, co do techniky i výkonů pilotů, představovalo absolutní světovou jedničku. Bohužel. Němečtí plachtaři se tak stali skvělým kádrem pro potřeby německé Luftwaffe a disponovali rovněž nejlepší dostupnou bezmotorovou leteckou technikou na světě.

Přesto (a snad právě proto) se medlánecké letiště dočkalo v období okupace Československa svého největšího rozvoje. V roce 1940 převzal Moravskou zemskou plachtařskou školu Národně socialistický letecký sbor – NSFK (Nationalsozialistische Fliegerkorps Gruppe), který byl založen v roce 1933 v Německu jako součást NSDAP pro letecký sport namísto zakázaného Německého svazu leteckého sportu a byl součástí struktury Luftwaffe. Jeho členové začali za létáním dojíždět do Medlánek. Do Medlánek (na plochu při potoku pod dnešní rolovačkou) bylo přesunuto celé zařízení Moravské zemské plachtařské školy z Čebína. V roce 1942 bylo rozhodnuto o zřízení německé zemské plachtařské školy v Medlánkách. V dubnu 1943 začala výstavba dvou hangárů pro ubytování frekventantů kurzů a provozní budovy, která později sloužila rovněž jako provozní budova Aeroklubu (dřevěný objekt byl zničen při požáru v roce 2002).

Zřízení německé letecké školy ale zasáhlo velmi necitlivě i do běžného života medláneckých občanů. Již koncem dubna 1943 byla z rozhodnutí vojenských úřadů pro vojenské účely zabrána budova školy na ulici Hudcova. Medlánecká škola se po přechodnou dobu (do dostavby areálu letiště) stala nejen ubytovnou pro frekventanty vojenské letecké školy. Tělocvična, chodby a jedna třída školy byly upraveny pro potřeby dílen pro opravy poškozených kluzáků. Právě tělocvična v době války doznala značné devastace, protože v průběhu válečných let byla používána rovněž k dalším vojenským účelům, například k ustájení vojenských koní. Vyučování místních dětí bylo přesunuto do místního hostince „U Němců“. I když se žáci plachtařské školy přestěhovali do nově postavených ubikací na letišti již v srpnu 1943, medlánecké děti se do medlánecké školy vrátily až koncem května 1945.

Rozšíření provozu na letišti se dotklo poměrně necitelně také místních sedláků a vlastníků půdy – letiště pod vojenskou správou zabralo pozemky v okolí letiště – vzletová a přistávací dráha v té době doznala podoby, v jaké setrvala až do první poloviny 90. let.

Na podzim roku 1943 byl na letišti v Medlánkách zahájen intenzívní internátní pilotní výcvik. Vedením školy byl pověřen gruppf. NSFK Anton Kahlbacher, vynikající předválečný rakouský plachtař, držitel několika rakouských rekordů z let 1936–1938 a rovněž i dvou světových rekordů, který školu řídil až do roku 1945. Škola připravovala vojenské piloty pro německou Luftwaffe. Po šestitýdenním výcviku, kdy absolvovali cca 60–80 letových hodin na bezmotorových letadlech a dalších 10 hodin v rámci pokračovacího výcviku na motorových školních letounech absolvovaných na letišti v Brně-Slatině, byli frekventanti školy přeřazeni k docvičení k bojovým leteckým útvarům.

 

 

Německá letecká technika na medláneckém letišti v období 2. světové války. Foto archiv Aeroklubu Brno-Medlánky.

 

V roce 1944 byla dokončena výstavba areálu letiště včetně vybudování bazénu, který sloužil jako požární nádrž. Po několika bombardováních Brna byl také postaven protiletecký kryt.

Poslední kurz na medláneckém letišti proběhl 30. března 1945. Poté Němci odvezli část vybavení a materiálu do Rakouska, částečně rozorali letištní plochu a podminovali objekty v areálu letiště.

Bylo to pravděpodobně plachtařské sportovní srdce plachtaře Kahlbachera, které zachránilo medlánecké letiště od naprosté likvidace tím, že na sklonku války neuposlechl rozkaz o úplném zničení letištních budov a jejich zařízení, ačkoliv tím riskoval ještě v poválečném Německu potrestání. Odlétl těsně před příchodem fronty. Do Medlánek se však později ještě jednou vrátil, když po více než čtyřiceti letech přivezl do zdejších leteckých dílen významnou rakouskou zakázku, renovaci letadel pro Rakouské plachtařské muzeum, u jehož vzniku v letech 1983–1999 stál (muzeum se nachází v rakouském Wiener Neustadtu).

Poválečná obnova leteckého provozu na medláneckém letišti

Dne 27. dubna 1945 obsadily medlánecké letiště rumunské oddíly, které osvobodily Brno spolu se sovětskou armádou o den dříve.

Ihned po skončení válečného běsnění získali předváleční medlánečtí plachtaři Merlíček, Šmíd, Szpack, Rašovský a Kolařík na rumunském velvyslanectví potvrzení o převzetí letiště. Na Medlánecké letiště přicházeli staří plachtaři, kteří začali připravovat budovy, letiště a materiál po NSFK na pokračování civilního a sportovního plachtařského provozu. V těchto nelehkých prvních poválečných dnech medláneckým plachtařům významnou měrou pomáhali i medlánečtí občané (zejména ti mladší), kteří v rámci narychlo zorganizované „domobrany“, z pověření Ministerstva obrany ČSR, organizovali vyklízení letiště. Ve spolupráci s vojenskou správou prováděli i deaktivaci uložených min a zajišťovali noční střežení objektů, areálu i techniky apod.

Situace se stabilizovala poté, co maršál Koněv předal Československu všechna letiště i s jejich vybavením a zařízením. V dílnách bylo opraveno několik kluzáků i ostatní pomocný materiál, letiště bylo upraveno, opravena byla rovněž Němci zničená přistávací plocha.

V té době byla také obnovena činnost Moravskoslezského aeroklubu se sídlem v Brně, jemuž podléhal i plachtařský odbor v Medlánkách. Dne 1. srpna 1945 byla na medláneckém letišti zřízena Zemská plachtařská škola, která se stala líhní plachtařů z celé Moravy. První měsíční plachtařské kurzy začaly 1. září 1945 – vlastní poválečná éra bezmotorového létání na Medlánkách začala již 2. června 1945.

Vlastní způsob létání v té době byl dán materiálními podmínkami a terénem. Ke startu se používalo výhradně gumové lano (již zmíněný „gumicuk“) a létalo se pouze na svahu, odkud se klouzalo na letiště. Na jaře 1946 přibyl do Medlánek naviják. Spolu s ním i nová plachtařská krev. Letiště v té době navštívil slovenský plachtař E. Kvasnička, který dal medláneckým pilotům první lekce termického létání. Po velikonocích v roce 1946 se letiště dočkalo vlastního vlečného letounu (Heinkel He 72 Kadett), s nímž bylo možno provádět i aerovleky. Létalo se převážně na kořistních větroních – Jeřáb, Olympie, Sperber a Vážka a na Grunau Baby IIb.

 

 

Kapotovaná ŠK-38. Červen 1946. Foto archiv Aeroklubu Brno-Medlánky. 

 

Velkou událostí se stal v květnu roku 1947 přílet dvou větroňů československé výroby Zlín Z-24 Krajánek, které byly pokřtěny na „Morava“ a „Brno“ – jedno z těchto dvou letadel Z-24 Krajánek na Medlánkách po renovaci v medláneckých leteckých dílnách dosud létá, jedná se o poslední letuschopný exemplář tohoto kluzáku na světě.

V srpnu 1947 byla zorganizována první poválečná klubová soutěž – „Pšíkalův memoriál“. V témže roce se také uskutečnil zájezd do Švýcarska a do Medlánek byl získán další vlečný letoun.

Činnost Zemské plachtařské školy a Plachtařského odboru Moravského aeroklubu Brno (M.A.K.) na Medlánkách se mohla rozjet na plné obrátky.

Plachtění na Medlánkách v letech 1948–1962

Rok 1948 znamenal velké změny nejen v historii celého národa, ale i v leteckém životě. Plachtařský život v té době probíhal jen velmi obtížně. Zlepšila se však finanční stránka klubu, který začal být významně podporován ze státního rozpočtu.

V lednu 1949 byly do Medlánek dodány větroně československé výroby Zlín Z-25 Šohaj. Rozbíhalo se soutěžní létání a získávání podmínek pro stříbrný, zlatý a diamantový plachtařský odznak. Vybudovány byly i letecké dílny.

V roce 1950 získal Plachtařský odbor další tuzemské větroně VT-125 Šohaj a později i další vlečný letou Fi 156 Storch („čáp“).

V témže roce se však medlánecké letiště dočkalo osudové rány. V noci z 26. na 27. června vyhořel do základů objekt č. 15. Plachtařský odbor tím ztratil veškerý pomocný materiál, padáky, barografy, archiv, sklady, zkrátka vše co je pro bezmotorové létání potřebné. Díky materiální pomoci ostatních plachtařských odborů z celé republiky se však podařilo obnovit plný provoz již 9. července 1950.

V roce 1950 se v celostátním měřítku začala rozvíjet činnost závodních aeroklubů. V následujících letech (1950–1953) probíhaly rozsáhlé organizační změny. Z vlastního aeroklubu a závodních aeroklubů postupně (přes mezifázi DOSLETU) vznikl Aeroklub Svazu pro spolupráci s armádou (SVAZARM).

V roce 1952 se Medlánky staly sídlem krajského Aeroklubu, pod který patřily i Aerokluby SVAZARM Vyškov, Břeclav, Letovice a Moravská Třebová. V témže roce se do Medlánek přestěhoval i motorový odbor a parašutisté. Významné zázemí zde měli i letečtí modeláři –východně od letiště byl vybudován modelářský areál s možností létání upoutaných modelů s motorovým a tryskovým pohonem. Letiště Medlánky se stalo významnou leteckou sportovní základnou, kde bylo mimo jiné organizováno nesčetné množství plachtařských, motorářských, parašutistických a modelářských soutěží.

 

 

Krajské plachtařské závody pořádané v roce 1960 v Medlánkách. Foto archiv Aeroklubu Brno-Medlánky.

 

V roce 1958 byly motorové letouny z Medlánek přelétnuty na letiště Brno-Černovice, které se stalo sídlem Aeroklubu Slatina (motorový a parašutistický odbor). V témže roce bylo do Slatiny z Medlánek rovněž přeneseno sídlo krajského Aeroklubu. Medlánecké letiště od té doby sloužilo již výhradně plachtařskému provozu a činnosti modelářských nadšenců.

Vedle těchto organizačních změn se medlánečtí piloti samozřejmě věnovali i činnosti letecké. V návaznosti na zmíněnou zlepšenou finanční stránku aeroklubu se mohli plně soustředit na zlepšování svých výkonů. V roce 1953 obsadili 2. a 3. místo na I. celostátních plachtařských závodech. O rok později byly I. krajské závody pořádány v Medlánkách (ustaven byl při nich nejstarší medlánecký, dosud platný, rekord Bohumila Dočekala – převýšení 8.715 metrů na větroni VT-125 Šohaj). V roce 1961 ustavily medlánecké pilotky z. m. s. Věra Hudcová a Eva Vrbacká dvojnásobný český (a dříve i světový rekord) v absolutní dosažené výšce 7.748 metrů a v převýšení 6.933 metrů na dvojmístném kluzáku L-13 Blaník.

Letecký provoz v letech 1963–1983

Od roku 1963 se významně změnily podmínky financování leteckých sportů. V letech 1952–1962 byly letecké sporty financovány, stejně jako jiné technické sporty, v rámci rozpočtu SVAZARMU ze státního rozpočtu. Piloti se proto nemuseli starat o finanční stránku činnosti klubu a mohli se plně soustředit na zvyšování své výkonnostní úrovně, což se odrazilo v nebývalém růstu výkonů ve všech leteckých kategoriích. Úspěch v té době stíhal úspěch, padaly celostátní i mezinárodní rekordy.

Po roce 1962 však byla změněna hospodářská struktura národního hospodářství, dotace aeroklubům byly podstatně sníženy a ty se musely po finanční stránce začít starat samy o sebe. V rámci úsporných opatření byla rušena některá letiště, což se Medlánek naštěstí nedotklo. Docházelo také ke snižování počtu zaměstnanců SVAZARMU.

Vedení Aeroklubu Medlánky bylo v důsledku změněné struktury financování technických sportů nuceno redukovat plochu letiště a předat část letiště k zemědělskému využití. Zbylé finanční prostředky na činnost si museli piloti sami vydělat, a to zejména prostřednictvím brigádnické činnosti a prováděním generálních oprav větroňů v dílnách Aeroklubu.

V roce 1963 bylo v Aeroklubu Medlánky celkem 28 větroňů různých typů – dvoumístný VT-109 Pionýr, Zlín VT-25 Šohaj, VT-125 Šohaj 2, VT-425 Šohaj, akrobatický VT-107 Luňák, L-13 Blaník a VT-16 Orlík Standard, který v roce 1960 postavili medlánečtí piloti téměř sami za pomoci Ústředních leteckých dílen. Do aeroklubu byly dodány první VT-116 Orlík II, jehož prototyp vznikl v Moravských zemských leteckých dílnách v Medlánkách. Později létaly na Medlánkách i vysokovýkonné větroně, částečně vyrobené ve zdejších dílnách, které byly světově konkurenceschopné – L-21 Spartak a VT-100 Démant, jehož prototyp vznikal v Moravských zemských leteckých dílnách na Medlánkách, a postupem let i další větroně – VSO-10 „Vosa“ (koncem 70. let), VTC Cirrus, ASW-15B a SZD-36 Cobra. Brněnské veletrhy a výstavy darovaly medláneckému Aeroklubu letouny rumunské výroby – jednosedadlový IS-3d a dvousedadlový CT-IIb „Dlabaná mrkev“. 

 

 

VSO-10 „Vosa“ před bývalou provozní budovou aeroklubu, která byla zničena při požáru v roce 2002. Foto archiv Aeroklubu Brno-Medlánky.

 

 

VT-109 Pionýr "v akci" nad Medlánkami, 2011. Foto Aleš Vladík.

 

V těchto letech se také výrazně zlepšovaly výkony medláneckých pilotů, kteří se s velkými úspěchy účastnili aktivně soutěží na úrovni republikové i mezinárodní. 

Na druhou stranu je třeba zmínit, že činnost aeroklubu v těchto letech byla omezována politickými zásahy do života aeroklubu a jeho členské základny, často docházelo i k omezování a zakazování leteckého provozu armádou apod. Současně bylo pořádáno mnoho závodů a sportovních akcí, které měly demonstrovat pevné sepjetí Aeroklubu SVAZARMU a vedoucích složek v ČSSR.

V průběhu konce 70. let a v letech 80. se na Medlánky postupně přenesly také jiné letecké odbornosti – závěsné létání, paragliding, balonové létání, a především ultralehké létání.

Nadále se zvyšovala výkonnost medláneckých pilotů, kteří se pravidelně účastnili celostátních a oblastních plachtařských závodů a umísťovali se na předních příčkách i v celostátní plachtařské soutěži. V letech 1967 a 1968 byl na letišti v Medlánkách uspořádán Memoriál Milana Vaigerta, v roce 1969 uspořádal medlánecký Aeroklub Plachtařské mistrovství Moravy. Členové našeho aeroklubu se v uvedeném období stali rovněž držiteli několika národních rekordů, které však byly postupně překonány.

Výstavba nové provozní budovy letiště v letech 1985–1987

Budovy a hangáry postavené Němci v období 2. světové války pomalu dosluhovaly a byly čím dál náročnější na údržbu. Na počátku 60. let vyvstala potřeba postavit novou provozní budovu Aeroklubu, která měla zlepšit podmínky pro leteckou činnost a současně nabídnout i ubytovací kapacitu, kterou by bylo možno využívat při pořádání plachtařských soustředění a soutěží.

Po překonání počátečních administrativních potíží a po zajištění dostatečného množství finančních prostředků byl dne 19. dubna 1985 položen základní kámen nové zděné provozní budovy, jejíž stavba byla v následujícím období realizována svépomocí v rámci tzv. akce „Z“.

Stavba byla realizována díky obrovské obětavosti a osobnímu nasazení členů Aeroklubu Medlánky, kteří ke svým běžným životním povinnostem (práce, rodina, škola) a časově náročnému koníčku (v roce 1986 členové AK Medlánky zvítězili v celoroční plachtařské soutěži jak v kategorii jednotlivců, tak i v kategorii kolektivů aeroklubů z celé ČSSR) přidali ještě nejméně jedno odpoledne v týdnu trávené prací na stavbě.

 

 

Stavba nové provozní budovy Aeroklubu Medlánky v letech 1985–1987. Foto archiv Aeroklubu Brno-Medlánky.

 

Roli „stavbyvedoucího“ převzal ochotně a obětavě Pavel Lanštiak, který se na tři roky na letiště kvůli stavbě prakticky nastěhoval a domů chodil snad jen spát. V této nelehké roli mu pomáhali 3 studenti Stavební fakulty VUT a jeden zkušený vedoucí (pracující však v jiném oboru než ve stavebnictví). Těchto pět lidí se střídalo každý den v týdnu, aby organizovalo práci pro zbývajících 135 členů Aeroklubu. Ti všichni se na konci týdne v sobotu a neděli sešli a dohodli, kdo půjde létat a kdo bude pokračovat ve výstavbě.

Poslední zápis ve stavebním deníku byl proveden 1. listopadu 1987, kolaudace proběhla o týden později. Členové AK Medlánky na stavbě za ty tři roky odpracovali neuvěřitelných 49.585 brigádnických hodin.

Letecká činnost v letech 1984–1989 

V letech 1984–1989 pokračovali medlánečtí piloti ve svém úsilí o zlepšování finanční stránky činnosti klubu, neboť státní dotace ani zdaleka nekryly všechny jeho finanční potřeby.

V leteckém parku aeroklubu bylo v té době celkem pět větroňů L-13 Blaník, které sloužily pro potřeby elementárního a pokračovacího výcviku. V osmdesátých letech byly z letového parku postupně vyřazovány nařízením „shora“ větroně VT-16 Orlík a VT-116 Orlík, které byly v mnohem menším počtu nahrazovány větroni VSO-10 „Vosa“ (na konci roku 1989 měl Aeroklub Brno-Medlánky k dispozici tři taková letadla). Raritami byly větroně M-35 a Cobra 15, na letišti se objevily i reprezentační „brusy“ ASW-15B a Vosa v úpravě „Club“.

Letecká činnost byla komplikována skutečností, že vlečný letoun měl medlánecký aeroklub často ve společném užívání s některým jiným aeroklubem na jižní Moravě. Často se tedy stávalo, že se na letišti vlečný letoun neobjevil i několik týdnů a starty na přelety byly prováděny pouze pomocí navijáku, a to včetně vysokovýkonných větroňů.

Sportovní činnost aeroklubu byla v tomto období poměrně bohatá, a to navzdory všem nepříznivým vlivům, jako bylo například snižování počtu letadel nebo vojenské řízení vzdušného provozu. 

V roce 1984 drtivě medlánečtí piloti zvítězili na juniorském mistrovství republiky ve Dvoře Králové, kde Medlánky reprezentovalo 6 pilotů, z nichž se všichni umístili na stupních vítězů. Naši piloti obsazovali přední místa i na dalších soutěžích s celostátní nebo oblastní působností, v závěrečném hodnocení celostátní plachtařské soutěže skončil klub v roce 1984 jako pátý. Úspěchy se dařilo obhajovat i v dalších letech.

Nové podmínky a možnosti … letecká činnost na Medlánkách v letech 1989–2004

Po listopadu 1989 se sportovní létání v naší zemi mohlo vymanit z nepříjemného vlivu vojenských nařízení a pořádků. Majetek bývalého SVAZARMU byl rozdělen. Aeroklub Brno-Medlánky se z rozhodnutí delimitační komise stal vlastníkem několika objektů v areálu letiště, což na straně jedné přineslo možnost s tímto majetkem nakládat ke všeobecnému prospěchu aeroklubu, na straně druhé však také nutnost starat se o tento majetek s péčí dobrého hospodáře.

Novým problémem, který se postavil před nové vedení Aeroklubu Brno-Medlánky, byla nutnost narovnání nájemních vztahů k pozemkům, které tvoří letištní plochu a jsou majetkem soukromých osob, neboť ne všechny pozemky se bývalému krajskému aeroklubu podařilo vykoupit. Plocha letiště byla minimalizována na plochu nezbytně nutnou pro zachování funkčnosti letiště. Jednání s vlastníky dotčených pozemků přetrvávají v podstatě do dnešní doby a představují (spolu s organizací elementárního a pokračovacího výcviku) jednu z hlavních činností Rady Aeroklubu Brno-Medlánky.

Významným nástrojem nového vedení Aeroklubu Brno-Medlánky proti přetrvávajícím snahám o zrušení medláneckého sportovního letiště se stalo vyhlášení Významného krajinného prvku Syslí rezervace v ploše letiště. Management ochrany sysla obecného úzce souvisí s údržbou letištní plochy (pravidelné kosení a udržování nízkostébelnatého porostu). V ploše medláneckého sportovního letiště se v současné době nachází jedna z nejvýznamnějších a nejpočetnějších syslích kolonií v České republice (v roce 2018 byl výskyt odhadován na 550 jedinců). O tom, že se tomuto kriticky ohroženému živočišnému druhu na medláneckém letišti daří, svědčí nejen každoročně vysoké odhadované počty jedinců, ale i skutečnost, že lokalita medláneckého letiště byla zapsána mezi evropsky významné lokality výskytu sysla obecného v rámci soustavy NATURA 2000.

Počátkem devadesátých let létali členové medláneckého aeroklubu na třech větroních VSO-10 „Vosa“, pěti Blanících L-13 a jednom Blaníku Super L-23. Závodní „brusy“ doplňovala exotická Cobra 15. Letadlový park byl doplňován především o starší větroně (oldtimery). Podařilo se opětovně zprovoznit větroň M-35, zrestaurovat dva větroně VT-25 Šohaj a VT-425 Šohaj, později k nim přibyly větroně M-28 a VT-109 Pionýr. Ze soukromých zdrojů bylo opraveno několik letadel VT-116 Orlík a VT-125 Šohaj. V roce 1998 se podařilo restaurovat do letuschopného stavu opravdový unikát, větroň VT-130 Kmotr zapůjčený ze sbírek Národního technického muzea Praha. V tomtéž roce se podařilo do aeroklubu získat čtvrtou VSO-10. V roce 1999 přibyl do Medlánek soukromý ASW-15B. Počátkem 90. let Medlánky získaly rovněž i druhý vlečný letoun (k vlečnému letounu Z-226 nově přibyl Z-142).

V roce 1990 pořádal Aeroklub Brno-Medlánky krajské plachtařské závody. Našim pilotům se na nich opravdu dařilo, stejně jako našim juniorům na Plachtařském mistrovství republiky juniorů, které se konalo v témže roce v Hosíně. V Celostátní plachtařské soutěži se náš aeroklub umístil celkově na 6. místě. Jako „závod století“ bylo v odborných kruzích označováno 19. mistrovství ČSFR, které v tomto roce proběhlo ve Vrchlabí – na těchto závodech byla z osmi disciplín vyhlášena a splněna celkem třikrát disciplína v délce 500 km (toho nebylo v historii československého plachtění dosaženo nikdy předtím a ani potom). Podobně i na 7. Poháru juniorů v Křižanově byla vyhlášena (a všemi 14 účastníky dokončena) disciplína 300 km – dva medlánečtí piloti junioři si z Křižanova díky ní odvezli splněnou podmínku zlatého „C“.

V roce 1992 si náš pilot „stoupl na bednu“ (2. místo) na plachtařském mistrovství Moravy v Jihlavě. V tomto roce se také v Dubnici nad Váhom uskutečnilo poslední společné klání plachtařů z České a Slovenské republiky. Ve stejném období se uskutečnilo soustředění pokračovacího výcviku v Poličce, které se stalo doslova „továrnou“ na stříbrné odznaky (pět pilotů v rámci něho splnilo podmínky pro udělení stříbrného „C“ a další alespoň některou z nich). V CPS se Aeroklub Brno-Medlánky v tomto roce umístil na 4. místě.

V roce 1993 obsadili piloti našeho aeroklubu 4., 5. a 6. místo na Mistrovství Moravy v Jihlavě. Kromě účasti na dalších mistrovstvích a pohárech se uskutečnilo rovněž i další soustředění v Poličce (podmínky ale nebyly tak příznivé jako v předchozím roce). 

Závěrem sezóny 1993 se část medláneckých pilotů vypravila pro nevšední letecké zážitky do aeroklubu Rovno na Ukrajině. Zde si poprvé zalétat na vysokovýkonných kluzácích Jantar a Lak 12 s vodní zátěží a učili se využívat skvělou termiku nad nedozírnými ukrajinskými lány i nad běloruskými lesy. Spolupráce s klubem Rovno pokračovala i v dalších letech. Naši piloti se začali zúčastňovat i místních ukrajinských mistrovství a mnoho našich mladých členů zde nastartovalo svou sportovní kariéru.

V následujících letech se našim pilotům dařilo jak na plachtařských mistrovstvích republikové i regionální úrovně, tak i v rámci CPS (v roce 1995 a 1996 jsme shodně skončili na 2. místě). V roce 1996 pilot Jiří Kupec jako první medlánecké pilot a třetí pilot v České republice pokořil na větroni VSO-10 hranici 750 km.

Na podzim roku 1996 byla dokončena výstavba nového hangáru.

Rok 1997 patřil (díky nalétaným 43.325 km na přeletech a počtu 127 splněných přeletů) mezi nejúspěšnější v medlánecké sportovní historii. Medláneckým pilotům se dařilo i závodně (a to i přes zrušení mistrovství ČR juniorů v Šumperku díky katastrofickým záplavám, které naši republiku v tomto roce postihly). Úspěchy pokračovaly i v roce 1998, kdy se Aeroklub Brno-Medlánky umístil na 1. místě v žebříčku Celostátní plachtařské soutěže.

Na prvních příčkách v rámci Celostátní plachtařské soutěže (CPS) se Aeroklub Brno-Medlánky pohyboval i v dalších letech (v letech 1999 a 2001 jsme skončili na 1. místě, v roce 2000 na místě druhém a v letech 2002 a 2003 na místě třetím).

S nástupem moderních vysokovýkonných laminátových větroňů (LAK 17, JANUS, ASW 15 a VSO 10) se dramatickým způsobem zvyšovala rovněž výkonnost našich pilotů (v roce 2003 nalétali na přeletech celkem 72.118 km, celkem dokončili 215 přeletů). Plachtařské výkony v roce 2003 byly ovlivněny i skutečností, že v roce 2003 bylo v naší republice extrémně suché a teplé počasí, které znalci poměrů přirovnávali k počasí nad australskými a namibijskými polopouštěmi.

Exotické plachtařské terény si někteří naši členové mohli vyzkoušet v následujících letech i v praxi. První příležitost se k tomu naskytla již v roce 2004, kdy se někteří naši členové zúčastnili návštěvy francouzského plachtařského střediska Barcelonette (asi 100 km jižně od Chamonix přímo pod alpskými velikány – létání nad zasněženými vrcholky třítisícovek, létání v termice, na svahu i ve vlně představovalo plachtařskou senzaci).

Exotické terény pro bezmotorové létání v té době začali využívat i další členové Aeroklubu Brno-Medlánky. Největší úspěchy v tomto směru pravděpodobně dosáhla odchovankyně našeho aeroklubu Hana Zejdová, která nalétala (zejména na australských terénech) celkem 52 světových rekordů.

Rok 2004 se pro náš aeroklub stal rovněž rokem velkolepých oslav. U příležitosti 80. výročí konání I. národní soutěže plachtových letadel v Československé republice uspořádal Aeroklub Brno-Medlánky ve spolupráci s MČ Brno-Medlánky nejen společenské setkání všech bývalých i současných členů našeho aeroklubu, ale rovněž i dva velkolepé letecké dny pro veřejnost. Součástí těchto oslav byla i výstava fotografií mapující historii létání nejen na Brněnsku. U příležitosti těchto oslav jsme vydali rovněž i sborník, který se stal zdrojem informací k tomuto článku.

 

 

80. výročí létání na Medlánkách, stojánka kluzáků, 2004. Foto Ivan Poláček.

Sportovní činnost Aeroklubu Brno-Medlánky v letech 2004 až 2014

V uvedeném období došlo ke značnému nárůstu počtu kluzáků, které byly provozovány na našem letišti. Ve vlastnictví aeroklubu bylo v té době 20 kluzáků, dalších 19 kluzáků bylo ve vlastnictví soukromém. Jednalo se o širokou paletu kluzáků, od vysokovýkonných “brusů“ (Ventus, LAK, Shark) až po kluzáky historické (Šohaj, Luňák, Krajánek, Pionýr a další), které patří do kategorie oldtimer.

Kromě nárůstu počtu kluzáků došlo v tomto období i k rozšiřování počtu sportovně létajících pilotů, v návaznosti na každoročně zahajované elementární a pokračovací výcviky.

V letech 2004-2014 splnilo 15 pilotů Aeroklubu Brno-Medlánky podmínky stříbrného „C“, dva piloti podmínky zlatého „C“ a tři piloti podmínky mistrovské třídy – zlaté „C“ se třemi diamanty.

Piloti Aeroklubu Brno-Medlánky se pravidelně účastnili mezinárodních závodů (jako člen širšího reprezentačního družstva se mezinárodních soutěží účastnil Daneš Grula), sportovních podniků pořádaných Aeroklubem České republiky (Plachtařské mistrovství České republiky, Plachtařské mistrovství regionů, Juniorské plachtařské mistrovství ČR apod.) a závodů místního charakteru a soustředění pořádaných jednotlivými aerokluby.

Piloti našeho aeroklubu se v té době zúčastnili rovněž několika zahraničních soustředění zaměřených převážně na vysokovýkonné plachtění. Jednalo se o destinace v Jihoafrické republice, Namibii, Austrálii a Argentině. Na těchto soustředěních ustanovili piloti našeho aeroklubu i nové rekordy ČR. V roce 2008 posádka Stanislav Kubíček a Petr Jasaň uskutečnila rekordní plachtařský let “Absolutní vzdálenost přes tři otočné body na vzdálenost“ na trati 1.199 km. V roce 2011 pilot Daneš Grula ustanovil rekordní plachtařský let ve vlně za pohořím And v Argentině v kategorii “Rychlost na návratové trati 500 km“ rychlostí 159,44 km/hod a “Volná vzdálenost přes tři otočné body“ na vzdálenost 1.267,88 km.

V rámci Celostátní plachtařské soutěže (CPS), se řada našich pilotů v té době umísťovala na předních příčkách, v kolektivní soutěži se náš aeroklub pravidelně pohyboval kolem 3. místa.

Sportovní činnost Aeroklubu Brno-Medlánky v letech 2014 až 2019

Sportovní činnost Aeroklubu Brno-Medlánky v uplynulých pěti letech byla i nadále charakterizována rozvojem kvantitativním i kvalitativním.

V oblasti kvantitativní docházelo k dalšímu pozvolnému nárůstu počtu kluzáků, provozovaných na našem letišti – v současné době je na medláneckém letišti provozováno 20 kluzáků v klubovém vlastnictví a cca 25 kluzáků ve vlastnictví soukromém. Jedná se o širokou škálu kluzáků, od vysokovýkonných “ brusů “ (například Ventus, LAK, Shark apod.) až po kluzáky historické typu Šohaj, Luňák, Krajánek, Pionýr apod., které patří do kategorie “oldtimer“.

LF 109 Pionýr při Imatrikulaci v březnu 2013. Foto Aleš Vladík.<o:p></o:p>

LG 38 Kmotr nad brněnským hradem Veveří. Foto Aleš Vladík.<o:p></o:p>

Old Timer víkend, září 2011. Foto Aleš Vladík.<o:p></o:p>

V oblasti kvalitativní je možno pozorovat rovněž pozvolný růst v počtu sportovně létajících pilotů, kteří tvoří stabilní členskou základnu Aeroklubu Brno-Medlánky (viz následující společné foto). Tito piloty (nyní již pravidelně) přihlašují svoje sportovní výsledky do Celostátní plachtařské soutěže (CPS), patrný je nejen nárůst počtu přihlášených pilotů a jejich výkonů, ale rovně i rostoucí úroveň výkonů. Důkazem toho jsou následující výsledky umístění Aeroklubu Brno-Medlánky v této celostátní soutěži v konkurenci dalších 73 aeroklubů. V uvedeném období se v soutěži CPS-CZ (přelety splněné jen v rámci ČR) umístil Aeroklub Brno-Medlánky v roce 2015 na 3. místě, v roce 2016 na 2. místě, v roce 2017 na 1. místě a v loňském roce na 3. místě. V soutěži CPS CZ/INT, která zahrnuje navíc i lety vykonané mimo ČR se Aeroklub Brno-Medlánky umístil v letech 2015 a 2016 na 2. místě a v letech 2017 a 2018 na stupni nejvyšším (1. místo). Členové našeho aeroklubu bodují v CPS i v jako jednotlivci (v roce 2018, kdy své výkony přihlásilo celkem 958 pilotů z celé ČR, bodovalo v CPS celkem 48 medláneckých pilotů, mimo hlavní soutěž CPS bodují naši piloti pravidelně i v kategorii juniorské i kategorii ženské).

Společná fotografie členů Aeroklubu Brno-Medlánky z roku 2019. Foto Aleš Vladík.

Vzájemné porovnávání sportovní výkonnosti pilotů našeho aeroklubu mimo výše uvedenou Celostátní plachtařskou soutěž probíhá rovněž v rámci každoročně pořádané klubové soutěže. Tato soutěž vychází z pravidel CPS, s tou výjimkou, že místo tří přihlašovaných výkonů může každý pilot přihlásit čtyři lety (podmínkou je, že všechny přihlášené lety musí mít vzlet z letiště Brno-Medlánky, případně mohou být provedeny na jiném letišti, pokud je vzlet proveden v rámci soustředění pořádaného naším aeroklubem). 

Samostatnou kapitolou sportovního zápolení v rámci klubové soutěže jsou samostatně vyhlašované soutěže („typová“ a „věková“), které jsou vyhlašovány od roku 2005. Soutěž “typová“ má čtyři podkategorie podle výkonnosti kluzáků. Soutěž “věková“ má pět podkategorií podle věku pilota (od juniorské kategorie od 15 let věku až po kategorii seniorskou – 70 let a více). Do každé z uvedených podkategorií může pilot – člen Aeroklubu Brno-Medlánky přihlásit pouze jeden sportovní výkon. Z výše uvedeného je patrné, že takto má šanci “ být na bedně “ i pilot začínající, na počátku své sportovní kariéry, mající minimum zkušeností a létající prozatím kluzáky nižší výkonnosti. Nejlepší piloti v jednotlivých kategoriích jsou vyhlašováni na každoroční výroční členské schůzi Aeroklubu Brno-Medlánky, kde jsou v rámci vystoupení sportovní komise oceněni diplomem a věcnou cenou.  Každoroční slavnostní ceremoniál předávání cen a foto z našich provozů je možno vidět na webových stránkách Aeroklubu Brno-Medlánky v sekci fotogalerie.

Medlánečtí piloti se pravidelně účastní mezinárodních závodů i sportovních podniků pořádaných Aeroklubem České republiky, a dále závodů místního charakteru a soustředění pořádaných jednotlivými aerokluby.

Naši piloti jezdí každoročně létat do tzv. dlouhé vlny, která vzniká při jihozápadním proudění na závětrné straně pohoří Jeseníků, které je dostupné při vzletu z letiště Mikulovice a Krnov.

Samostatnou kapitolou sportovního létání pilotů našeho aeroklubu je jejich účast na zahraničních soustředěních, převážně zaměřených na vysokovýkonné plachtění. Jedná se například o destinace v Jihoafrické republice, Namibii apod.

Jako tři nejhodnotnější plachtařské výkony, které byly dosaženy během posledních pěti, je nutno jmenovat zejména dosud platný český národní rekord posádky Michal Poslužný a Stanislav Kubíček (rychlost na trojúhelníkové trati 750 km, třída DO – všeobecné, 802,3 km, průměrná rychlost 145,99 km/hod., větroň Arcus M Veronika, Namibie, 3. 12. 2016) a výkon posádky Stanislav Kubíček a Michal Poslužný (průměrná rychlost na návratové trati 1 000 km, třída DO – všeobecné, 1 003,7 km, rychlost 126,371 km/hod., větroň Arcus M Veronika, Namibie, 28. 11. 2017).

Dne 24. července 2018 dosáhl medlánecký pilot Jiří Kupec prvního přeletu 1 000 km na FAI trojúhelníku, který byl zaletěn nad územím České republiky. Jedná se o bezesporu nejlepší výkon v celé historii přeletů medláneckého aeroklubu, jehož dosáhl na větroni Ventus c 17,6 (celková vzdálenost 1 008 km, průměrná rychlost 99,7 km/hod.). Jeho let byl vyhodnocen jako nejlepší výkon české části Celostátní plachtařské soutěže (CPS) za rok 2018. Současně byl uvedený let oceněn jako nejlepší evropský výkon Barron Hilton Challenge 2018 jak ve třídě 18metrů, tak navíc i v kategorii bez rozdílu třídy absolutně.

V rámci hodnocení plachtařských výkonů za hodnocené období nesmíme zapomenout na pravidelné plnění a získávání odznaků FAI našimi piloty. Výkonnostní odznaky třídy stříbrné C, zlaté C a zlaté C se třemi diamanty jsou našimi piloty získávány průběžně a jejich slavnostní předání je vždy hlavním bodem vystoupení sportovní komise Aeroklubu Brno-Medlánky na každoroční výroční členské schůzi klubu.

Samostatný druhem sportovního zápolení je každoroční pravidelně-nepravidelné podzimní fotbalové utkání týmů „ženatí“ vs. „svobodní“, které má v našem aeroklubu tradici více než 65 let. Poražený fotbalový tým platí bečku piva, která se přímo po utkání společně vypije, i s publikem obou týmů. Protože každoroční výzva k utkání má přijít od týmu poraženého z předchozího roku, dojde občas k jisté “nepravidelnosti“ v pořádání utkání, pokud poražený tým v některém roce “zapomene“ vyzvat soupeře k utkání. V takovém případě ale tento tým prohrává kontumačně a bečka se tak pije již pravidelně. Kdo ji platí je zřejmé.

Společná fotografie fotbalových týmů „ženatých“ a „svobodných“. 

Počínající tradicí jsou hokejová utkání mezi Aeroklubem Brno-Medlánky a Aeroklubem Křižanov, která se konají od roku 2018. Lze jen doufat, že se tato začínající tradice bude mít pokračování i v příštích létech.

Krátce z historie medláneckých dílen

Historie medláneckých leteckých dílen je nedílnou součástí historie medláneckého sportovního letiště. Její počátek spadá do období po skončení druhé světové války, kdy bylo všude co opravovat. Tehdy vznikly Moravské zemské letecké dílny, které později spadaly střídavě pod Moravan Otrokovice a Let Kunovice. Dílny sloužily jako prototypové středisko se specializací na větroně a dřevěné konstrukce letadel. V té době v medláneckých leteckých dílnách pracovali letečtí konstruktéři, jejichž jména jsou zapsána do historie československého letectví – jednalo se o konstruktéry Matějčka, Dlouhého, Rubliče, Tomáše, Smrčka, Skálu, Hlobílka a další.

V Moravských zemských leteckých dílnách postupně vznikaly prototypy letounů Démant (větroň dodnes obdivovaný, který ve své době měl na svém kontě nejlepší výkony na světě), Spartak, Standard v různých variantách (později pokřtěný podle výrobce – Orličanu Sopotnice, na Orlík, vedle L-13 Blaník to byl ve své době nejrozšířenější klubový kluzák u nás). Ve své době zde vznikal i motorový akrobatický speciál Racek a v 70. letech 20. století rovněž i motorizovaný větroň M-17, který měl zlepšit pilotní výcvik plachtařů i motorářů. V 90. letech stáli zaměstnanci medláneckých leteckých dílen u zrodu ultralehkého letounu MM-3 (Matějček-Medlánky), který byl později provozován pod názvem Vlaštovka.

S nástupem nových konstrukčních materiálů pro výrobu větroňů se medlánecké dílny začaly specializovat na opravy dřevěných větroňů. Tato změna spadá do období vzniku SVAZARMU. Jak se měnila náplň práce medláneckých dílen, měnily se i jejich názvy – z Moravských zemských leteckých dílen vzniklo Vývojové plachtařské středisko, později Ústřední letecké dílny SVAZARMU. 

V roce 1974 převzal medlánecké dílny tehdejší podnik SVAZARMU Aeron. Kromě dostavby prototypu motorizovaného kluzáku M-17 se rozvíjela hlavně opravárenská činnost dílen (každoročně se v opravárenských dílnách Aeronu v Medlánkách prováděly generální opravy až padesáti větroňů). V té době byla rovněž zahájena i stavba nové haly podniku Aeron.

Nová historie medláneckého Aeronu se začala psát v 70. letech minulého století, kdy jej navštívili pracovníci Vojenského výzkumného ústavu letectva. Jednalo se o projekt s krycím názvem Sojka – šlo o postavení letadélka (v kombinaci dřeva a laminátu) sloužícího k vojenským průzkumným účelům a také jako terč pro nácvik střelby na letící cíle. Postupně se měnila konstrukce letounku, který byl vybaven autopilotem s družicovou navigací, palubním počítačem a mnoha dalšími unikátními zařízeními výhradně české produkce. Jeho využití je možné nejen k vojenským účelům.

Postupem času se medlánecké letecké dílny začaly specializovat na opravy kluzáků dřevěné konstrukce, tzv. oldtimerů. Začalo se s opravami pro různá muzea (pro pražské Národní technické muzeum a pro Vojenské letecké muzeum ve Kbelích byly postupně opraveny letouny Praha, Spartak, Šohaj LG-25 a LG-125, Z-24 Krajánek, první prototyp L-13 Blaník, Luňák, ale také vrtulník HC-102, motorový celodřevěný Zlín Z-13 a další). Skutečnými unikáty renovovanými v medláneckých leteckých dílnách jsou např. LG-130 Kmotr (jediná dvousedadlovka se sedadly vedle sebe československé výroby), VSB-62 Vega nebo švýcarský kluzák Moswey IV (jediný kus na světě, na němž byl v roce 1951 ustaven švýcarský výškový rekord).

LG 38 Kmotr , Old Timer víkend září 2011. Foto Aleš Vladík.

Z-24 Krajánek z roku 1947 po renovaci v medláneckých leteckých dílnách. Foto Aleš Vladík.

Koncem 90. let navštívil letecké dílny Aeronu vynikající předválečný rakouský plachtař Anton Kahlbacher, který na Medlánkách vedl v letech 1943–1945 německou plachtařskou školu NSFK. Do zdejších leteckých dílen přivezl významnou rakouskou zakázku – renovaci letadel pro Rakouské plachtařské muzeum, u jehož zrodu v letech 1983–1999 stál. Od té doby naše letecké dílny pro Rakouské plachtařské muzeum opravily již několik desítek větroňů (nejstarší z nich – předválečný SG-38 Schulgleiter, který se u nás po válce vyráběl pod názvem Honza), další dřevěné letouny byly v dílnách opraveny pro potřeby Aeroklubu ČR a soukromých investorů. Aeron se stal dobře zavedenou značkou pro medlánecké dílny a spojení Aeron Brno-Medlánky bylo pojmem v celé letecké Evropě.

V roce 2001 byl však na Aeron vyhlášen konkurz a budoucnost se jevila velice černě. Dílen se ujal zkušený medláneckých plachtař Daneš Grula, pod jehož vedením se znovu rozběhly opravy dřevěných letadel a postupně byly zahájeny i opravy modernějších laminátových kluzáků. Byla ukončena výroba pevných dvojlistých dřevěných vrtulí, kterých se na Medlánkách vyrobilo více než 2.500. 

Postupně byly vybudovány nové dílny a kanceláře, což umožnilo opustit staré dřevěné budovy postavené v minulém století. V roce 2007 společnost Aveko koupila licenci na výrobu ultralehkého letadla vyráběného pod názvem VL-3. S narůstající výrobou a montáží tohoto typu pomalu ustoupily opravy kluzáků do pozadí. V období od roku 2007 až do konce roku 2011 bylo firmou Aveko vyrobeno a v jejích dílnách smontováno více než 90 kusů letadel VL-3. I přes komerční úspěch tohoto letounu společnost koncem roku 2011 prodala licenci na jeho výrobu a skončila i s opravami kluzáků.

Dílny však nezůstaly opuštěné na dlouho. Začátkem roku 2012 vznikla v Medlánkách nová společnost Letecké dílny Medlánky s.r.o. pod vedením Jiřího Karase a Michala Šťastného, která navázala na letitou tradici medláneckých leteckých dílen. Zaměřila se převážně na údržbu a opravy kluzáků a kontrolu jejich letové způsobilosti.

Medláneckými leteckými dílnami prošlo za dobu jejich existence mnoho šikovných a obětavých lidí, jejichž práce, odbornost a v neposlední řadě i fandovství pro letecký sport tvořily historii a tradici medláneckých leteckých dílen, nyní provozovaných jako privátní společnost pod názvem Letecké dílny Medlánky.

Spolupráce Aeroklubu Brno-Medlánky s Vojenskou akademií Brno a VUT Brno

Už od samotných počátků létání na Medlánkách patřili studenti brněnské techniky mezi aktivní členy plachtařského kolektivu. Zejména v dobách počátků plachtění byl pilot zároveň konstruktérem a stavitelem svého letadla – studenti a učitelé brněnské techniky se podíleli rovněž i na stavbě větroňů.

Medlánečtí plachtaři se významnou měrou podíleli na práci Vývojové skupiny Brno (VSB), která vznikla v roce 1958 z iniciativy studentů a učitelů Letecké fakulty Vojenské akademie v Brně. Jejím cílem bylo poskytnutí prostoru pro osobní iniciativu spojenou s odbornou praktickou činností posluchačů Vojenské akademie Brno prostor při současném využití teoretických znalostí získaných studiem.

V 60. letech vypsal tehdejší Aeroklub SVAZARMU konkurz na projekt vysokovýkonného větroně, do něhož se přihlásila i Vývojová skupina Brno s projektem výkonného větroně označeného jako VSB-61.

Ačkoliv projekt VSB nebyl nakonec ze strany Aeroklubu SVAZARMU uznán, zahájila Vývojová skupina Brno po nezbytných konzultacích (s Výzkumným a zkušebním leteckým ústavem, SLI, Moravanem Otrokovice, Letem Kunovice, VPS Brno-Medlánky a vedením Letecké fakulty Vojenské akademie v Brně) přípravu výroby prototypu větroně vlastními silami ve spolupráci s VPS Brno-Medlánky. Koncem roku 1964 byla přijata iniciativa výrobce Orličan Choceň k výrobě dvou prototypů VSB-62 Vega v Chocni a v Sopotnici. Prototyp VSB-62 Vega byl zalétáván v roce 1966 na letišti Vysoké Mýto a Choceň. Jeden z prototypů VSB-62 Vega po renovaci v medláneckých leteckých dílnách dosud létá v Aeroklubu Křižanov.

Souběžně s výrobou VSB-62 probíhala konstrukční příprava větroně standardní třídy VSB-66 Orlice, která byla zalétána v roce 1970.

Přechod letecké fakulty Vojenské akademie Brno na čistě velitelsko-štábní úroveň i následný proces normalizace na fakultě, však tuto nadějně započatou iniciativu ukončily.

Novodobá spolupráce Aeroklubu Brno-Medlánky s VUT Brno se datuje od roku 1980, kdy se nynější Aeroklub Brno-Medlánky stal jedním z klubů SVAZARMU Vysokého učení technického v Brně a jako 701. ZO Svazarmu – Aeroklub VUT byl podporován z fondu branné komise rektora VUT Brno. V této době byla znovu zavedena výuka letectví na strojní fakultě VUT Brno, která byla původně na brněnské technice zajišťována od roku 1937, a následně byla v roce 1951, v souladu s tehdejší vojensko-politickou doktrínou státu, převedena kompletně na Vojenskou akademii v Brně. V roce 1970 však přestala Vojenská akademie Brno pravidelně zajišťovat výuku pro civilní sektor. Vzniklé vakuum ve vzdělávání leteckých inženýrů pro československé civilní létání překlenuly civilní techniky v Praze a v Brně. Na strojní fakultě VUT Brno byla v roce 1982 opětovně zřízena Katedra letadel pod vedením prof. Ing. Karola Fiľakovského, CSc., a v následujícím roce byla zahájena řádná výuka v oboru Letadlová technika.

Těsnější spolupráce katedry letadel s Aeroklubem Brno-Medlánky byla zahájena v roce 1985, kdy byl VUT Brno zakoupen motorový kluzák L-13 SW Vivat, který byl darován Ústřednímu výboru SVAZARMU s tím, že bude provozován v našem aeroklubu. Smluvně bylo ošetřeno jeho společné využívání pro výcvikové a sportovní účely aeroklubu i pro účely odborné výuky studentů katedry letadel (respektive od roku 1993 Leteckého ústavu VUT Brno). 

Každoročně v září probíhá na letišti v Medlánkách odborná praxe studentů Leteckého ústavu VUT v Brně, během níž se studenti seznamují s provozem letiště, leteckou technikou a její údržbou. Součástí odborné praxe pod vedením učitelů VUT a instruktorů Aeroklubu Brno-Medlánky jsou jednoduchá letová měření na palubě Vivatu. Pro budoucí letecké inženýry je to nejen přínosná praktická forma odborné výuky, ale někdy vůbec první let v životě. Nelze se proto divit, že jde o velmi oblíbenou součást výuky.

Za 95 let historie létání v Medlánkách došlo z pohledu sportovního létání i z pohledu letecké techniky k impozantnímu pokroku. Děkujme za vše dobré, co se nám podařilo, a co jsme prožili. Do budoucna si přejme zachování alespoň stávajícího stavu, ale raději zlepšení všemi směry.

Současný areál medláneckého letiště s hangárem, provozní budovou a leteckými dílnami. Foto Aleš Vladík.

U příležitosti oslav 95. výročí konání I. národní soutěže plachtových letadel na medláneckých kopcích připravuje Aeroklub Brno-Medlánky v termínu 7. září 2019 oslavu určenou zejména současným a bývalým členům našeho aeroklubu. I když letošní oslavy nebudou spojeny s velkolepým leteckým dnem, který jsme pořádali u příležitosti 80. výročí konání této soutěže, přeci bychom rádi zavzpomínali s našimi bývalými i současnými členy na dlouhou historii našeho letiště. Pokud jste tedy neobdrželi pozvánku adresovanou přímo k Vašim rukám, ale patříte k odchovancům našeho aeroklubu, kontaktujte prosím Alenu Valentovou, tel. 606 954 936 nebo e-mail: Oslavy.AKmedlanky@gmail.com.

Rada Aeroklubu Brno-Medlánky

Sportovní komise Aeroklubu Brno-Medlánky

Ing. Ivan Fiľakovský, Ing. Vít Hrdlička, Michal Šťastný

Zdroj: Kol. autorů: Aeroklub Medlánky 80 let. 1. vyd. Brno, 2004. 208 stran.,