Expedice Gariep Dam

Zpravodajství z expedice do Jižní Afriky. Prosinec 2007 – Leden 2008.

Autor: Tomáš Ryšavý

Část III- Očekávání vs. realita

pokračování příště ....

Část II. – Lokalita Gariep Dam

Plachtění v Jihoafrické republice zažívá v posledních několika letech renezanci. Díky poměrně masivnímu nájezdu německých a anglických plachtařů (a taky českých) se některé vhodné lokality změnily v plachtařské ráje. Známými jsou především Mafikeng na severu zěmě a Gariep Dam ve střední části u stejnojmenné přehrady (mimochodem druhé největší na jižní polokouli). Oblast poměrně turisticky nezajimavou tvoří náhorní plošina s nadmořskou výškou kolem 4000 ft. I když mám ke geologii poměrně daleko, nešlo si nevšimnout čedičových polí, jako pozůstatek vulkanické činnosti a také zajimavého zvrásnění tvořené bizardními kopci s převýšením cca. 200-300m. Takto charakterizované území se táhne předvším na západ mnoho stovek čtverečních kilometrů. Z pohledu navigace je výrazným orientačním bodem přehradní nádrž, která se táhne v délce cca. 50km na východ od letiště a také řeka Orange river, která z přehrady vytéká a protíná území na severozápad. Díky úžasně čistému ovzduší a také běžným operačním výškám kolem 15000ft. QNH jsou tyto navigační body vidět ze vzdálenosti kolem 100 km.

Letiště Gariep Dam je situováno cca. 5 km severně od přehradní hráze. Jde o velmi jednoduše vybavené letiště, které je však schopno poskytnout všechny základní služby a podporu. Dvě asfaltové dráhy (10/28, 15/33) o délce 1300, resp. 1100m umožňují velmi komfortní vzlety a přistání. Letiště má dva plechové hangáry s kapacitou cca. 10-12 větroňu, přístřešek pro hangárování a dostatek volné plochy pro ukotvení dalších letadel. V době našeho pobytu bylo na letišti kolem 25 větroňů a jako vlečné sloužily česká UL Samba a Cesna 152. Organizace provozu je poměrně jednoduchá – dráha 10/28 slouží pro aerovleky, dráha 15/33 pro vzlety SL (self launch) strojů. Okruhy vždy jižně od letiště. Hlášení příletů na 10 km s informací o směru příletu – nic zvláštního. Díky neřízenému prostoru až do FL195 není potřeba jakkoli komunikovat s ŘLP.

Letový den začíná briefingem kolem 9:00 hod. Slovo briefing je poměrně vznešené, protože jde o exhibici vedoucího letového provozu Martina Lessle, který trochu leze do zadku němcům a kromě jakési statistiky kdo kolik ulétěl v předcházejícím dni neřekne prakticky nic. Informace o meteo – katastrofa, doporučení tratí atd. – taky nic. Na závěr se do něj začali pouštět i němčouří, protože několik dní po sobě opakoval pouze na téma meteo, že možná přijdou bouřky.

Plachtění v JARu je vysoce individualistická záležitost postavená na tvrdé komerční bázi - za všechno se platí. Transport větroňů na start, pomoc při plnění vodou atd. Při zajišťování provozu asistují dva placení pomocníci, kteří organizují řazení letadel na startu a vlastní vzlety. Podle typu kluzáku (dvousedadlovky – jednosedadlovky) organizují řazení dle vlečných – Samba tahá jenom jednosedadlovky. Celý park cca. 15 kluzáků jsou schopni dostat se dvěma vlečnými do vzduchu do hodiny.

Stanovení tratí pro jednotlivé dny byla poměrně alchymie. Kromě toho, že nám moc nevyšlo počasí, se projevovaly i typické středoevropské syndromy – všude mraky, jenom kolem letiště 30km díra. Výrazné kolísání výšek základen během několika dnů bez jakékoli změny meteosituace atd. A jak jsem zmínil v některém z předcházejících odstavců – místní nebyli ochotni poskytnout jakoukoli radu. Za těchto podmínek jsme trochu stříleli naslepo. Také jsme byli limitování výběrem tratí s možností alespoň teoretického přistání do terénu, nebo na zpevněné plochy. Přistání do terénu je kapitola sama o sobě.

Terén je naprosto nevhodný pro přistání. Kromě neexistence jakžtakž rovných ploch je půda všude pokryta termitišti, která jsou tvrdá jako beton. Jistou šancí jsou pole v okolí farem a zpevněné plochy v blízkosti větších osad. 

Nicméně s trochou opatrnosti a dobrou předletovou přípravou se dalo s tímto faktem žít. I když většina kluzáků byla vybavena pomocným motorem znalost nouzových ploch byla nutností. Nyní při zpětném pohledu mohu říci, že vždy v okruhu cca. 50km byla nějaká nouzová plocha kam bylo možno přistát.     

Část I. – Příprava 

Průběh předloňské zimy (2006/2007) byl natolik deprimující, že jsem začal již v této době velmi vážně uvažovat o možnosti překlenout toto plachtařsky nevděčné období. První úvahy směřovaly do Namibie. Byly zde jisté zkušenosti Luďka Klugera a také aktivity Standy Kubíčka, který byl v kontaktu s Luďkem a německými organizátory kempu v Pokweni. Po několika měsících tápání, kdy nebylo možné získat jasné a potvrzené stanovisko o možnosti pronájmu letadel a kdy se zaručené informace měnily co týden, rozhodl jsem se pro změnu lokality – Gariep Dam v Jižní Africe. 

Byl asi květen, kdy jsem měl dostatek předběžných informací o možnostech létání v této oblasti. Celkem výrazně mi pomohly oficielní stránky http://www.gariepgliding.com/, kde je k dispozici poměrně hodně informací a je možno si udělat prvotní představu o nákladech na pronájem letadel, možnosti ubytování v této oblasti atd. Snažil jsem se také kontaktovat někoho z plachtařské komunity, kdo již v této oblasti byl, popřípadě kdo plánuje stejně jako my tuto expedici. Ozval se mi Petr Pánek ze Dvora, který byl v plánování přibližně stejně daleko jako my a se kterým jsme následně koordinovaly další kroky. V této době již byl také znám celkový počet členů expedice a bylo možné potvrdit termín a typy pronajaté techniky. Standa Kubíček stále domlouval Namibii a i přes snahu o společnou koordinaci pobytu v Gariep Dam, kde plánovali zůstat cca. týden před přesunem do Namibie se naše aktivity rozešly a prakticky jsme se potkali až na místě.

Potvrzení termínu a letadel byl výchozím bodem pro zajištění dalších nezbytných předpokladů (letenky, pronájem auta, ubytování atd.). Na tomto jsme pracovali prakticky celý podzim a přibližně měsíc před odletem tzn. půlka listopadu bylo vše připraveno vč. detailního plánu. Součástí plánu byla i cca. týdenní závěrečná cesta po známých přírodních parcích a doporučovaných lokalitách Jižní Afriky. 

Zkušenosti z plánovací etapy lze shrnout do následujících bodů:

• Pronájem letadel – je nutné počítat minimálně s 6ti měsičním předstihem na pronájem. Komunikace (v angličtině, nebo němčině) ohledně termínů pronájmu a typu letadel (dostupnost typů je možno získat na oficielním webu) je celkem bezproblémová. Letadla se pronajímají v týdenních cyklech a je možno sjednat pronájem i na neúplný týden (my jsme měly pronájem na 11 resp .14 dnů). Po potvrzení posílají ihned fakturu na zaplacení 20% zálohy a teprve po zaplacení potvrdí zabookování letadel.

• Letenky – z Evropy létá do Jižní Afriky řada společností. Pro evropské společnosti (KLM, BA, Lufthansa atd.) je ve většině případů cílovou destinací Kapské město a jsou to většinou přímé lety. Pro asijské společnosti (Emirates, atd.) které mají převážně tranzit na blízkém východě (např. Dubaj) je cílovou stanicí Johannesburg. Protože je Gariep Dam přibližně na polovině cesty mezi Johannesburgem a Kapským městem, zvolili jsme jako cílovou stanici Johannesburg a Emirates jako přepravce (mám s nimi osobní zkušenost – naprosto bezkonkurenční poměr výkon/cena a co bylo také důležité je, že operují z Vídně). Letenky se dají zařídit z pohodlí domova přes internet vč. finálního check-in. Opět je nutné počítat s určitým předstihem, my jsme odlétali cca. týden před vánocemi, letadlo bylo úplně plné a s blížícím se termínem odletu se zvyšují ceny letenek.

• Ubytování – v oblasti Gariep Dam je poměrně velké množství ubytovací kapacity. Oblast je poměrně vyhledávaná jihoafričany jako známé rekreační středisko pro vodní sporty. Nutno je však si uvědomit, že v době přelomu roku jsou v JAR hlavní prázdníny a téměř všechno je plné. Také se velmi liší ceny a komfort ubytování a co je také důležité, vzdálenost ubytování od letiště. Pozitivní je, že většina ubytovacích kapacit publikuje možnosti ubytování na webu vč. ceny a detailů. Standardem jsou tzv. self catering (s vlastní stravou) chatky (chalets), které mají velmi dobré vnitřní vybavení. Nám se podařilo zajistit ubytování (doporučili nám ho z letiště) v chatkách pro 6 osob cca. 10 km od letiště přímo v soukromé přírodní rezervaci. Opět zde platí, že je potřeba hledat ubytování s dostatečným předstihem.

• Pronájem auta – auto je naprostou nezbytností pro pohyb v JAR. Poměr vzdáleností jak je známe ze střední Evropy v JAR vůbec neplatí. Pokud místní řeknou – je to kousek, věřte, že pojedete minimálně 200 km. Nejbližší město (Colesberg), kde je banka, obchody atd. bylo vzdáleno asi 50 km. Silnice až do úrovně 3. třídy jsou naprosto perfektní, dále jsou již jen prašné cesty. Pro běžný pohyb stačí auto nižší třídy, ale je vhodná klimatizace. My jsme měly pronajaty dvě auta Nissan Tiida, bez omezení kilometrů, která se plně osvědčila. Pronájem se dá plně zařídit z ČR vč. úhrady a auta jsou nachystána k převzetí na letišti (v našem případě Johannesburg). S auty se dá při troše opatrnosti cestovat i po přírodních parcích mimo asfaltové cesty. Ceny benzinu jsou v JAR velmi příznivé – vychází na 7.4 RND (pod 25 Kč/l -mají nižší spotřební daň.)