Fotbal ženatí vs. svobodní 2016

Fotbalové utkání se letos konalo až v prosinci. Oproti říjnovému termínu to má řadu výhod:
1) člověk musí běhat, aby neumrznul
2) stírají se rozdíly mezi těmi, co kopačky mají a těmi co ne, protože zem je zmrzlá jako beton
3) brankaři se zbytečně neválejí na studené zemi
4) dají se použít profi hokejové branky
5) všichni mají více času na tréning

Jako tradičně, první hádka začala ještě před úvodním výkopem a to proto, že se ženatým nechtělo hrát 25 minut, nýbrž jen 20 (asi by to neuběhali). Nakonec byl stanoven kompromis: první poločas 25 a druhý 20 minut. Utkání bylo po celý čas velmi vyrovnané a v prvním poločasu se hojný počet diváků (svobodné podporující sestrami Markesovými) gólu nedočkal.
Ve druhém poločasu začali tlačit více ženatí a tedy se dočkali gólu. I svobodní musí smeknout před krásnou nahrávkou přímo na hlavu jistému Jakubu Dvořákovi, který protáhl našeho gólmana Víťu Prokopa. Inu 0:1. Protože se ženatí nechali tímto gólem unést a zaspali při střídání, rozehrávku zahájil Peter Palatinus, nahrávající zpět Honzovi Šponerovi, ten opět na Petera, střela!!! a....krásný góóól. 1:1. Další gól v řádné hrací době nepadnul, ba dokonce ani v 10 minutovém prodloužení, což je po dlouhé době velký úspěch pro nás svobodné. A tak došlo na penalty z poloviny hřiště do prázdné brány. Tady rozhodly třiceti až padesátileté zkušenosti ženatých a penalty jsme prohráli 0:2. Celkově tedy 1:3.
Vzhledem k tomu, že v čím pozdějším termínu se hraje, tím nám svobodným to jde lépe, uvažujeme o příštím ročníku někdy na konci ledna. Vybavte se proto šálami a sněžnicemi, budou se hodit i rukavice. Sportu zdar!

Honza

Karel Kotlán (mužstvo ženatých):

Po mnohých urgencích ze strany ženatých byli díky Romanovi Stoklasovi, který se iniciativně ujal role trenéra a kapitána svobodných, vyzváni ženáči v termínu 17.12.16 k tradičnímu rivalskému klání. 
Musím ač nerad objektivně uznat, že utkání se tentokráte od začátku  nevyvíjelo tak jednoznačně ve prospěch ženatých jako v minulých letech. Na obou stranách se vyskytovala významná ohrožení branky, které museli brankáři obou týmů řešit zvýšeným nasazením. Na straně svobodných byla pěkná střela hlavou Romana nad bránu. Na straně ženáčů byly dobře mířené střely Kuby, Michala, Marka a Davida, které úspěšně odrazil brankář Víťa nebo šly těsně vedle brány.
Po vyrovnaném prvním poločase se postupně začala projevovat dlouholetá zkušenost, hráčské umění a fotbalový přehled ženatých. Zvýšený tlak na branku svobodných vyústil krásným gólem, kdy po přesně mířeném centru Petra Vlasáka následovala ještě přesnější hlavička Kuby, která rozvlnila síť branky svobodných ( 1 : 0). Radost ženáčů však netrvala dlouho. Respektive oslava gólu byla zbytečně dlouhá. Této skutečnosti a špatného střídání, kdy byli na hřišti asi jen dva hráči  ženatých využili svobodní ke vstřelení vyrovnávajícího gólu hned v následujícím útoku (1 : 1). Šťastným střelcem byl myslím Honza Šponer, kterému se podařilo podstřelit zasahujícího brankáře ženatých Karla (já), který tak po čtyřech letech inkasoval gól. I tak je nutno konstatovat, že jsem lepší než náš nejlepší brankář Petr Čech, který dostává na rozdíl ode mě gól každou chvíli, přesto že má helmu a já jen čepici.   
Protože se do konce utkání nerozhodlo, tak následovalo desetiminutové prodloužení, během kterého bylo na obou stranách několik vyložených šancí, které však nebyly proměněny. Utkání nabylo na razanci a některé střely byly opravdu tvrdé a dobře mířené.   
Podle stanovených pravidel následovaly tři pokutové kopy od poloviny hřiště do prázdné branky. Losováním bylo stanoveno, že první exekutor bude svobodný, který první pokus neproměnil. Jména střílejících svobodných jsem již zapomněl. Pokud chtějí, tak mohou své nacionále doplnit, ale podle dosažených výsledků o to myslím nebudou stát.
Za ženaté proměnil Kuba pěknou střelou těsně k pravé tyči (1 : 0). Následující kop svobodných také bránu minul, takže další penalta již mohla rozhodnout celé utkání. Když jsem byl vyzván k její exekuci, tak jsem byl na jedné straně potěšen, ale na druhé straně jsem v sobě musel překonat tíhu zodpovědnosti. To se mně podařilo a přesnou „placírkou“ jsem trefil střed brány (2 : 0). Utkání bylo tímto rozhodnuto. Poslední dvě penalty, které již neměly vliv na vítěze utkání minuly svůj cíl. 
Následovalo obvyklé focení. Ženatí ve vítězném postoji a svobodní u jejich nohou.
Následná bečka dobrého rezavého moku, na kterou někteří (Honza Šponer) jak se zmínil, šetřili již od léta,  chutnala oběma stranám a proběhlo příjemné posezení, kterého se zúčastnilo spousta přátel této tradiční akce. 
Na svou osobu jsem v minulých letech slyšel ze stany některých svobodných reklamace, že všechny střely se odrážely od pupku Karla Kotlána. Tentokrát musím říct, že již nestačilo tento pupek jen tak pasivně nastavovat, ale musel jsem s ním mnohokrát razantně smýknout. Těší mě, že se nám kolektivním způsobem podařilo opět zvítězit a že jsem k tomu také přispěl. Jak říká Jára Cimrman: „Když se sám nepochválíš, tak to za Tebe nikdo neudělá“.      
Svobodným bych doporučil, aby méně seděli u počítačů, nesledovali fotbal jen v televizi, méně studovali teorii této hry a více se věnovali praxi, což my už nemusíme, protože to umíme.
Na jejich obhajobu bych na druhé straně jak už jsem se zmínil uvedl, že se opravdu zlepšují. Historie o tom hovoří jasně:
2013 – 0 : 7 (sedm banánů), 2014 – 0 : 3, 2015 – 0 : 1, 2016 – 1 : 1 (0  : 2) (první vlaštovka). Ale pozor, první vlaštovka ještě jaro nedělá!
Těšíme se na Vás všichni ženatí příští rok a radši o něco dřív než v prosinci, ať to tolik neklouže !!!

Karel Kotlán