Fotbal ženatí vs. svobodní 2017

Bylo brzké odpoledne – čtrnáctý októbr

Odpolední októbr – byl fotbalu čas.

Šponyho zval ku zápasu email a hlas,

…a tím jsme si letošní příděl poezie vyčerpali.

Už za dávných časů se vojska Starověkého Říma vrhala do bitev proti germánským kmenům s vidinou věhlasu a bečky dobrého piva po bitvě.  V historických kronikách se můžeme dočíst, že výpady takové armády byly často úspěšné a že věkové složení armády bylo kolem 17-23 let a válečníci byli svobodní. Tolik k historickému okénku.

Psal se čtrnáctý říjen léta Páně 2017 a vzduch byl již od ranních hodin prosycen velkým očekáváním. Tento den se ve 13:00 místního času mělo odehrát tradiční El Clásico pod otevřeným nebem. Fanynkami zaplněný Taxiway Stadium praskal ve švech a zvuk vuvuzel byl slyšet až na frekvenci Medlánky Rádio. Na jedné straně kolbiště stál šik mladých, silných, energických, namotivovaných a svobodných harcovníků pod vedením zkušeného vojevůdce Honzy Šponera, proti nim stál na druhé straně kmen ženáčů, kde ovšem v panujícím chaosu jejich náčelník nebyl jednoznačně určitelný. Po tradiční předzápasové hádce, kde jablkem sváru byla klasicky délka poločasu, si ženáči určili, že se bude hrát jen 2x 20 minut hrubého času namísto dohodnutých 2x 30 minut. Časoměřičem byl zvolen Jirka Slouka.

Zápas začal výkopem svobodných, kteří ovšem záhy přišli o míč. Ženáči s balónem na kopačkách hravě překročili demarkační linii v půli hřiště a usadili se na soupeřově polovině. První minuty se ale svobodní i díky jejich skvělé brankářce Šárce Sloukové bránili bez větších obtíží a sem tam vyráželi do útočných brejků, kde však padali do pastí skálopevné obrany kmenu ženatých. (Jak se ve druhém poločase ukázalo, jádro pudla byly dlouhé centry přes obranný val ženáčů. O tom ale až později.) Po opatrném začátku se svobodní začali dostávat do pohody a zápas tak probíhal vyrovnaně s významnými šancemi na obou stranách. Ve druhé půlce prvního dějství se však svobodní dostali opět pod tlak. Ocitli se pod salvou střeleckých pokusů, které Šárku poctivě protáhly, ale naše gólmanka se v bráně prezentovala vskutku znamenitě. Zvýšený tlak na bránu vyústil v situaci, kdy se v rohu hřiště chopil míče jistý Michal Šťastný a balón lehkým obloučkem à la Antonín Panenka v Bělehradu 1976 přišpendlil na hlavu hráče s číslem Roman Stoklasa, jenž se z bezprostřední blízkosti nemýlil a nadělil týmu svobodných první danajský dar. 0:1. Poločas se v tuto dobu již chýlil ke konci a svobodní už se do žádné významnější šance nedostali. Časoměřič oznámil konec poločasu a tým svobodných čekalo hodnocení uplynulých událostí.

V týmu svobodných se ozývaly hlasy, že tento způsob průběhu utkání zdá se jim poněkud nešťastným, a tak tedy přestávkový program vyplnil rozbor videa s elektronickou tužkou Honzy Šponera, kde jsme si ujasnili naši taktiku. Řekli jsme si, že první minutu druhého dějství necháme ženáče vystrčit růžky. Poté začneme hrát podle staročeského pořekadla „Šnečku, šnečku, vystrč růžky, dokud držím v ruce nůžky.“ a dostaneme ženaté pod tlak, ze kterého pak budeme jednoduše sklízet ovoce. Ženatí na druhé straně hřiště postávali v hloučku a zjevně překypovali sebevědomím, neb nic moc neřešili a vtipkovali, jako by si byli svým výkonem naprosto jistí. Po desetiminutové přestávce následoval druhý poločas. Časově byl podle zadaného časoměřiče Jirky Slouky prý stejně dlouhý, ale když prohráváte, čas ubíhá o poznání rychleji.

Výkopem ženatých začalo druhé dějství klání dvou tradičních gigantů. Svobodní po krátké taktické odmlce začali tlačit na pilu a nebáli se chodit do osobních soubojů. Tam se ovšem zároveň projevila Achillova pata svobodných, neb ženatí byli o několik kilogramů zkušenější a svobodní jim neměli na tomto poli šanci konkurovat. Svobodní tedy vsadili na dlouhé centrované přihrávky po lajně a tento způsob hry vypadal, že ponese kýžené ovoce. Honza Šponer šel po jednom takovém vysunutí sám na zkušeného brankáře Karla Kotlána. K zakončení se dá říci, že myšlenka byla dobrá, ale realizace nedostála očekávání. Šponyho akce svobodné nakopla a ti s vidinou lepších zítřků zařadili vyšší rychlostní stupeň. Míče neřízeně létaly vzdušným prostorem ženáčů a ohrožovaly jejich vedení v zápase. Nicméně Karel si své tři tyče postavil pro svobodné skutečně nešťastně, a tak většina střeleckých pokusů svobodných mířila mimo svatyni ženatých. A když už balón letěl na cíl, trefil gólmana. V týmu svobodných po neúspěšném dobývání branky nastal pocit zmaru. Pocit zmaru, jenž byl ještě umocněn druhým obdrženým gólem, který po nenápadné přihrávce přišel nečekaně jako španělská inkvizice. Záhy po druhém gólu zatloukli ženatí třetí hřebík do rakve svobodných díky náhodnému odrazu míče. Další minuty už žádné divácky atraktivní momenty nepřinesly, svobodní se už neprosadili a přehnaně nadšené odpočítávání mimo jiné zadaného časoměřiče ukončilo tuto bitvu. Bitvu, ve které svobodní bojovali statečně a srdíčkem. Bitvu, kterou svobodní údajně prohráli. Ženatí byli dnes šťastnější, vyhráli bitvu a může je hřát jejich tvrdě vydřené Pyrrhovo vítězství.

Ale válka ještě neskončila.

Sportu zdar!

Daniel Dittel

Zástupce kapitána pro reportáže zaujatě psané

Karel Kotlán (mužstvo ženatých):

Letošní tradiční fotbalové utkání ženatí proti svobodným se konalo 14.10. za pěkného slunného počasí, tedy za podstatně příznivějších podmínek, než v loňském roce, kdy se hrálo před vánocemi za sychravého počasí na zledovatělém terénu. Byla tedy vyslyšena naše výzva z loňského hodnocení utkání, kdy jsme dřívější termín doporučili. Musíme pochválit svobodné za vzorně zpracovanou výzvu k utkání včetně stanovení jasných pravidel a za přípravu hřiště s brankami. Za to dík hlavně kapitánovi svobodných Honzovi Šponerovi.

V loňském hodnocení jsem nahlédl trošku do minulosti a zde se rozborem z dřívějších výsledků ukázal nepatrný prognostický náznak, že prohry svobodných se v jednotlivých letech postupně snižují. Další utkání tedy dávalo určitou teoretickou naději, že by svobodní tentokrát  mohli dosáhnout nějakého lepšího výsledku. Současně jsem je však upozornil, že jedna vlaštovička ještě jaro nedělá, čímž jsem myslel celkem ucházející výsledek z loňského roku a měl jsem pravdu. Jak by řekl klasik, všechno špatně, návrat do pravěku a zpátky na stromy. Zase s nulou a tři banány v jejich bráně. Trochu mi to připomínalo jedno blanenské fotbalové družstvo malé kopané s „optimistickým názvem“ Marná snaha.

Utkání mělo již od začátku poměrně jednoznačný průběh, i když nemohu říct, že by moje svatyně nebyla párkrát ohrožena, ale při zvládnutí těchto situací jsem se ani příliš nezapotil. Drtivý tlak postupně vyústil ve vstřelení tří gólů a výsledek tak korespondoval s průběhem utkání. 

Vítězství ženatých se začíná jevit jako axiom, což je dle definice tvrzení, které se předem předpokládá za platné a tudíž se nedokazuje…. Navrhuji tedy zvážit do budoucna, zdali se tímto axiomem nezačít řídit, utkání již nehrát a předem stanovit výsledek utkání vítězně ve prospěch ženatých, například těch 3 : 0. Nebudeme se tak zbytečně zdržovat od pití bečky piva, kterou svobodní dobrovolně dle rozhodnutí ženatých zaplatí. Pokud by chtěli svobodní nižší prohru, například 1 : 0, tak by koupili bečky dvě.

Při konzumaci piva by jim bylo provedeno školení s názvem: „ Jak hrát fotbal proti ženatým tak, aby dali gól nebo případně vyhráli“. Na tomto školení by se dověděli, že při současné hráčské základně ženatých toho není možné docílit, přičemž vyslovené tvrzení má stejnou nebo dokonce větší váhu jako je například platnost Newtonova gravitačního zákona.

V Blansku dne: 17.12.2017

Karel Kotlán